Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Budeme-li se tu dnes bavit o kapele Bison, budeme muset podladit myšlenky, struny, zahustit vzduch a zapomenout na krásu. Budeme se taky muset přemístit do Kanady a konkrétně do Vancouveru, kde tahle formace funguje už jedenáct let. Nutno dodat, že formálně se za oceánem píše Bison B.C.

Tak tihle bizoni mají na kontě čtyři dlouhohrající řadovky (nepočítaje tu aktuální), z nich tři poslední byly věrné logu Metal Blade Records a ta úplně poslední z nich a celkem ceněná - Lovelessness - vyšla v roce 2012. Tedy s pětiletým skokem, vyplněným krátkometrážním EP One Thousand Needless (2014), na němž se poprvé v sestavě představuje nový basák Shane Clark

(3 Inches of Blood), tu máme album nové, aktuálně vydávané u západních sousedů Pelagic Records.

Jak už z úvodu jaksi vyplývá, Bison jsou hudebně neotesaní, potetovaní a vousatí špinavci, kteří pro tentokrát pohrdli dobrými nahrávacími službami Sanforda Parkera (Yob, Pelican, Nachtmystium na příklad) a novou desku s tím dlouhým názvem spáchali u kámoše Jesse Gandera v Rain City Recorders. Tedy bez cestování, pěkně doma ve Vancouveru. Ať už se ale nahrávalo kdekoliv, faktem je, že ten hudební válec někdo podpořil i válcem post-produkce a záznam nechutným způsobem rozsekal. Slyšitelné je to především ve zvuku činelů (tedy spíš v tom, co z nich zbylo), ale stopy tvrdě nastaveného limiteru jsou slyšitelné prakticky všude.

To všechno asi proto, aby kapela zněla tím maximálně možným nekompromisním způsobem, tedy sludge metal do extrému s nádechem crustu a s prapůvodem v hardcoru. Proč ne, ale proč zrovna takhle?!

Pravda nicméně je, že tenhle nekomplikovaný, přímočarý a ve všech ohledech upřímný přístup v hudbě samotné se mi líbí. Bison hrají technicky jen do té míry, aby je někdo nemohl obvinit z nějaké formy psychické poruchy. Takže sem tam přilepí nějaké to nemocné sólo, sem tam změní rytmus, zkusí zajímavý přechod nebo nahodí delší instrumentální pasáž připomínající retardovaný post-metal (Kenopsia). Všechno tak nějak přirozeně, bez snahy dělat něco přespříliš chytrého nebo nedejbože umění.

Jako posluchač jejich historií nepolíbený nedokážu posoudit, jestli je nové album kromě nového vydavatele někam posouvá, ale podle narychlo spáchaných bandcampových poslechů starších věcí bych řekl že ne. Nová deska je ohraničena filozofií jednoduše zvládnuté hudební špíny a přesně ten pocit jsem měl i při prohlídce archiválií. Nemám s tím problém, jde o hudbu, která se netvoří pro bourání milníků a pokud je složená a zahraná na jisté úrovni, vzbuzuje sympatie bez ohledu na datum vzniku. Což v případě novinky platí na sto procent, bohužel mínus hodně procent za neposlouchatelný zvuk.