Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bjørn Riis - A Storm is Coming

Bjørn RiisA Storm is Coming

Sarapis14.6.2019
Zdroj: promo cd Creative Eclipse PR
Posloucháno na: CD player Yamaha // PC, AKG K44
VERDIKT: Hřejivá sbírka severských chmur a ztrát v decentním prog rockovém jiskření.

Na aktivity norských Airbag se mi od posledního alba Disconnected (2016) (naše recenze) jaksi nedaří zaostřit. Roztažená křídla sólové mise kytaristy Bjørna Riise hážou věru mocný stín, ale není nutno z toho mít těžkou hlavu. Riisovo sólové počínání se totiž od mateřského lůna vzdaluje jen mírně a kdyby to tak náhodou už zůstalo, připomnělo by to známý příběh, kterak se jistý anglický intelektuál rozhodl praštit s Porcupine Tree, protože to stejně byla jeho kryptosólovka. Následky lze ustát, neb srdce progrese bije dál.

 

Originalita Riisovy hudby mi vždy byla malinko utajená, ale přes všechny řekněme pochybnosti by mně můj archiv bez posledního alba Airbag nebo Riisovy sólovky Forever Comes to an End (2017) připadal jakýsi nedomrlý. Nálada obou nahrávek je vtahující a mnohdy se při jejich poslechu přistihnu ve stavu, kdy se skelným pohledem z okna rychlíku běžných dní vstupuji do myšlenkových sfér, které se s ordinérním životem v realitě slučují jen tak tak. Aktuální album A Storm is Coming má podobně psychedelický účinek, snad i trochu silnější a je vlastně jedno, jestli jsem po dvou letech větším snílkem já nebo autor hudby. Konečná diagnóza je LÍBÍ a na ničem jiném nezáleží.

 

 

Riis umí stavět atmosféru stejně dobře jako plážoví architekti své hrady z písku. Stavební materiál je na první pohled obyčejný; jemná drť, smíchat s vodou, uplácat a je to. Jenže místo bermud, opálených zad a sady lopatek má Riis severské chmury, zarostlou bradu a šikovné gilmourovské ručičky. Ze svého nástroje loudí táhlé zvuky a s podporou kláves buduje nadýchané plochy, které vyzývají stočit se do klubíčka a naslouchat v polobdění.

 

V jednom nedávném rozhovoru se Riis nechal slyšet, že “lidé mají tendence si o Norech myslet, že svou hudbu skládají v divočině v horských chatrčích, ale já mám upřímně řečeno nejvíc nápadů v metru při cestě z práce domů” (zdroj). Myslím, že to vystihl docela dobře. Z jeho hudby je cítit samota uprostřed davu. Slovy klasika “seděl jsem sám v přeplněném kupé” sice význam uniká jinam, ale i tak by se to dalo říct. Samota nemusí být odlehlá a obehnaná akry pastvin. Skrze A Storm is Coming je velmi blízko, je studená, ale zároveň přítulná a otevřená všem podzimním náladám. Album pak zní jako hudba od člověka plného jizev, který se s nimi učí žít.

 

Pokud by Riis mohl na novém albu něčím překvapit příznivce progu, pak by to bylo soudržností a lehkostí, s jakou staví svůj hrad z písku, jehož křehkost je zjevná s prvním vzedmutím přílivových vln.10-minutové skladby rostou pomalu a líně, ale na jejich konci dychtivě otočíte stránku. Jistě tušíte, že se tento vztah nerodí lehce, ale po letmých procházkách na sebe první francouzák nenechá čekat zas tak dlouho. Co albu hodně pomáhá, je zvuk. Nevím, jaká hodnota by se ukázala, kdyby se mu do zadku strčil příslušný DR-metr, ale ryze pocitově zní nahrávka velmi přirozeně, vzdušně a prostorově. Je tak mnohem snadnější to všechno vstřebat a nechat se unést. Daleko od pochybností, daleko od reality.

 

 

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 15.6.19 8:54odpovědět

z toho přebalu nějak nejsem chytrej

Victimer / 15.6.19 9:15odpovědět

:D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky