Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Sabbath - 13

Black Sabbath13

David19.7.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT770 PRO
VERDIKT: Značka Black Sabbath zafungovala dle předpokladů, milníky rockových dějin však zůstávají neotřeseny.

Cirkus. Jedno z možných pojmenování dění kolem dalšího reunionu této bezesporu zásadní formace celé rockové historie. I když, ruku na srdce - kdo z vás snad čekal něco jiného? Ponechme nyní raději stranou veškeré chutné i méně chutné okolnosti vzniku čerstvé studiovky Black Sabbath a pojďme rozrýpnout onu nejdůležitější složku celé estrády. Horké hlavy vychladnou, silná gesta pozbydou na důležitosti, tisková prohlášení skončí v propadlišti dějin, ovšem hudba, kterou pánové našlapali do útrob hudebních nosičů všeho druhu, nakonec přetrvá snad o nějaký ten pátek déle.

 

O zvukovém kabátu třináctky zde na Echoes před časem obšírněji rozprávěl již kolega Jirka D. a jelikož kopání do mrtvoly není nic dvakrát slušného ani hezkého, tentokrát zůstanu stranou hlavního dění, skryt uprostřed davu čumilů. Tedy, pokusím se. Zvuk je totiž stále nedílnou součástí výsledného díla, ať se nám to líbí nebo ne, a zprasený zvuk celkový dojem logicky degraduje o pár stupínků níže. Toť můj kopanec.

 

13

 

Ovšem co se týče kompoziční stránky, zas taková trága to není. Pánové jsou staří profíci a vypustit do světa nějakou trapnou parodii by si snad nedovolili ani za sto pytlů žluťoučkých potvůrek. Black Sabbath předvádějí obstojný standard, který neurazí, ale ani nenadchne. Návrat k syrovějším počátkům je více než patrný. Valivé tempo, hutný podkres, klasické Geezerovy říkanky. Songy šlapou celkem obstojně, vyrovnaně, bez vážnějších zaškobrtnutí, nicméně i přes veškerou propracovanost a snahu zapůsobit jaksi stále lehce míjí cíl. Nepopírat kořeny a ctít vlastní odkaz je jedna věc, chodit krást k sobě do kurníku věc druhá. Planet Caravan, Black Sabbath a další fragmenty… Proč přetvářet už jednou řečené? Chápu, že spousty dnešních fandů sedmdesátky zažily maximálně z vyprávění, ale většina z nich přeci jen klasické placky Black Sabbath najeté dávno má.

 

Poslech třináctky tak namísto nové zkušenosti chvílemi připomíná přehrabování se v zaprášených archiváliích. Ale abych jen nežbrblal, čerstvé nápady jsou a není jich málo. Nic objevného, šokujícího, geniálního, ale na první příčku v Billboardu bohatě postačí. Sečteno a podtrženo, značka Black Sabbath zafungovala dle předpokladů, milníky rockových dějin však zůstávají neotřeseny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Venca / 4.6.14 20:36odpovědět

Děti by o HUDBĚ psát neměly! Jeden by měl být jistě tolerantní, chápat a připouštět názorové odlišnosti. Tady je zjevné, že kdosi nezná dějiny a navíc očekával posun od tradičních hodnot AC/DC k progresi ULVER, a já jsem vážně velmi rád, že BS mají podobné názory totál v pr*eli a jedou si tu svoji "kocábinku" . Třináctka je geniálním dílem, jakkoliv se to dětem v Česku nelíbí. Ano Alexandrovci ze sábošů asi nikdy nebudou...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky