Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Black Tusk - T.C.B.T.

Black TuskT.C.B.T.

Jirka D.25.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Na novém albu Black Tusk nepřekvapují vůbec ničím, což může být dobrá i špatná zpráva současně.

Asi máte taky několik oblíbených kapel, které sice neřadíte do svého prvního sledu, ale jejichž desky si občas poslechnete a minimálně chvíli po vydání s nimi strávíte pár společných poslechů. Přiznám, že Black Tusk jsou pro mě přesně takovou kapelou - nikdy pro mě nebyli žánrovou špičkou a můj zájem o ně je spíš taková forma sympatie než obdiv k něčemu hudebně skutečně velkému. Proč to?

 

Kylesa pochází z města Savannah ve státě Georgie a začala fungovat v roce 2001. Black Tusk pochází z města Savannah ve státě Georgie a začali fungovat v roce 2005. Náhoda? Na náhody nevěřím. Trochu jednoduchá zkratka? Možná ano, ale třeba na tom něco bude.

 

Black Tusk band

 

T.C.B.T. je v pořadí pátá deska Black Tusk a znamená asi tolik, abyste si dávali bacha na BT (take care of...). Při letmém pohledu jde o standardní desku ve všech ohledech - délka kolem 40 minut, 12 skladeb kolem tří až čtyř minut s jedním nesmyslným intrem, hudebně žádné experimenty a odbočky mimo. K tomu dost nezajímavý obal a bohužel klasicky nahulený zvuk, protože má pořád někdo dojem, že je to tak dobře. Není.

 

To hlavní, co na tomto albu v dobrém zaujme, je jeho absolutní nasazení a tempo, které začne diktovat první regulérní skladba Closed Eye a v němž se dlouho nepoleví. Prakticky do konce desky. Ano, je to stále stejný recept a křížovka s předvyplněnou tajenkou, ale současně i velmi dobře zvládnuté řemeslo, které má svou nepopiratelnou váhu. V mnoha momentech jde o starou Kylesu a v mnoha momentech mi to přijde zajímavější než Kylesa ve své závěrečné fázi. Muzika BT je v tomto ohledu naprosto přímočará, punkově drzá, ale současně zuby nehty se držící zažitých pravidel a modelů. Je totiž zcela jasně vidět, že jakmile BT zkusí přijít se skladatelsky složitějším kusem a skladbu natahují k pěti minutám (Scalped), na povrch slyšitelně vyplouvají limity a kapela atakuje především své vlastní umělecké hranice. Logicky se hned následně vrací s čistým průplachem hlavy Ghosts Roam, což je takový typický představitel jejich aktuální formy.

 

 

Sám sebe jsem se při poslechu této desky musel ptát, jak můžou BT vydržet celou desku v podstatě s pořád stejným materiálem, a především jak je možné, že to snesu já osobně. Odpověď? Nejsem si úplně jistý. Za sebe můžu říct akorát tolik, že poslech T.C.B.T. jsem omezil na chvíle intelektuálního vyčerpání a na služební cesty do auta, kde všechno funguje dobře. V ten moment zaujme i jinde snadno přehlédnutelná kytarová vyhrávka v Never Ending Daymare, kterou by si Baroness nedali ani na album rarit a demáčů, ale tady mi přišla v pohodě.

 

Čistě pro klid duše jsem novinku přehrál současně i se staršími deskami, především s tou dva roky starou, a bez obalu řečeno mě nic hlubokého nenapadlo. Black Tusk si prostě jedou pořád to svoje. Umím si představit, že si při podobné muzice někde vytřepu starosti z hlavy, ale tím seznam přidaných hodnot končí. T.C.B.T. je kapelní standard, který můžu mít rád a můžu s ním v pohodě žít. Anebo taky nemusím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky