Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bleed From Within je death core partička do nekonečné sbírky podobných živočichů. Nedávno jsem na těchto místech propíral jejich souputníky As We Fight z Dánska a příliš jsem si na jejich hudbě nepochutnal. Jedno je jisté, Skoti Bleed From Within jsou o malý schůdek víše. Jejich podání deathcoru na debutovém velkém CD „Humanity“ je pestřejší, propracovanější a jednotlivé kompozice lépe zahrané. Přesto důvod k jásotu je v nedohlednu.

Do své tvorby se nebojí vrhat hodně z ampulí death a thrash metalu, plus malé špetky grindu s blackem. Samotný úvodník naznačuje, co že nás to čeká za možný hudební poklad. Sic bicí čpí klasickými Fear Factory (vícekrát se to už na albu neopakuje), není to na škodu a spíše se těším… „Damnation“ by mohla reprezentovat unifikované songy deathcoru, klasická hrubší bruska, která svoji práci odvede a poté ji vrátíte do půjčovny, bez hlubšího vytvořeného vztahu k nástroji. Místy se najde i trocha blackového vokálního odéru. Bohatě je cítit přítomnost vlivu Slayer.

V „Messiah“ se také neštítí použít černoty, struktura skladby je však zajímavější a méně provětrávaná konkurencí, zajímavě sekaná, proložená rytmickými zvraty a kravinami. Letmé dotyky nedobytných Meshuggah. Myslím, že silnější a zajímavější skladbu na albu nepohledáte. Naskakování bicích z nízkých otáček do hry je chutné. Kytary se snaží předhánět, která přijde s méně otřepaným motivem.

Co nás však čeká dále už nelze nazvat kdovíjakým hudebním pokladem. Bohužel střed alba se utápí ve stereotypu, jak vlastních klišé kapely, tak i klišé stylových. Je jasné, že stále nelze posunovat hudební hranice, ale proč znít nudně a tuctově. Což o to, kvalita zvuku je velká, proč ale jen deathcorově přešlapávat přeplněnou zlatou střední cestu?

Od páté skladby alba jde vše z kopce, celkový dojem letí dolů a mírného vyjasnění mi přináší až „Monster“, která nabídne i něco více. Co materiál drží pohromadě, jsou vokály bohaté na výrazové prostředky, kvalitní zvuk, a především bicmen. Cesta ke konci alba není dlouhá a uteče nečekaně rychle. Taky dobře. Po prvních předhozených pamlscích člověk toužebně očekává pokračování, leč kvality prvních tří vzorků, již nenalézám. Vše splývá do neurčité koule. Vypadá to na promarněnou šanci a dobrovolné zabřednutí v obrovském pásmu průměrných deathcoreových těles. Nemá smysl se vracet. Albu prorokuji šedý život v temných zákoutích archívů a skladů.