Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blind Ruler Cursed Land - Music for Firewalkers

Blind Ruler Cursed LandMusic for Firewalkers

Victimer30.1.2025
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Blind Ruler Cursed Land ve jménu harmonie, výrazného hudebního rozkročení a splněných výzev. Music For Firewalkers.

 

Jsme připraveni být pohlceni plameny a přijímáme ducha dobrovolné smrti ve jménu harmonie...


Umělecký pohyb domácí UG persony Willhelma Grasslicha šel zachytit ve více různých projektech. Ten nejzásadnější byl určitě v totalitní mašinérii Uncle Grasha's Flying Circus, ale pokud jste sledovali jeho tvůrčí potenciál, museli jste narazit i na další. Z nich je mi svým zaměřením, nebo v tomto ohledu spíš schopností obsáhnout více stylů, nejblíže Blind Ruler Cursed Land. Platí to od začátků a ještě více poté, jak se postupně tvaroval. V rámci Echoes jsem se snažil pronést pár svých postřehů ke kooperaci s Arabian Family Payback a nějak podprahově tušil, že tento projekt může výrazově zajímavě narůst. Co nakonec proběhlo v rámci první regulérní desky Music For Firewalkers, která vyšla na konci listopadu, rozhodně předčilo mé očekávání.

 

Jinými slovy, Willhelm se toho nebál a rozhodl se brát z různých pramenů plnými hrstmi. Jako Blind Ruler Cursed Land se rozkročil nad více styly, do kterých lze zahrnout neofolk, martial industrial, folklór a tradice, ambient a klidně to celé můžeme pojmenovat world music, pokud se odvážeme stejně jako se odvázal autor sám. Ten se rozhodl propojit mnohé a dal vzniknout atmosférickému počinu, který hýří více vlivy a tvoří pomocí nich celek, který se nedrolí. Můžeme cítit chuť orientu, stejně jako zvuk sirény, ducha indické kultury a kousek dál zase staré dobré hlučící časy. Vše postaveno na nalezené vzájemné harmonii.
 

 


Ve jménu harmonie naděje a prázdnoty, ohně a vody v jednom dokonalém objetí a také avantgardy a tradicionalismu...


Doménou alba je jeho atmosféra a využití mnoha nástrojů. A protože je posláním Music For Firewalkers nalezení harmonie, je takto koncipováno i po hudební stránce. V tomto místě je třeba zdůraznit ambice, jak se zvukově a výrazově posunout, kolik vrstev a prvků do procesu zapojit. Novinka Blind Ruler Cursed Land je pro dosavadní autorskou tvorbu Willhelma Grasslicha výjimečnou nahrávkou. Jak moc, to docení až sám čas. V této chvíli jsme svědky, jak se jeho umělecký záběr umí rozevřít a on orientovat.


Music For Firewalkers je atmosférické a poetické dílo. Od indických tradic, přes zvukové vrstvy ambientní, meditační i maršující, neo-folkové struny a taky poměrně často využívající hlas. Jako ostrý projev i zpěv, jako další nástroj již tak obsáhlého seznamu. Každá skladba alba hledá a nalézá svou harmonii a každá utváří výslednou harmonii alba jako celku. I naprosté hudební protipóly a křiklavé proměny neplatí za nucené šílenství. Provokují, ale netahají za uši. Aneb jak najít harmonii War Is To Be Our Judge v melodiích, maršíku i plamenné deklamaci zakončené těžkým zvukovým nesouladem. A vůbec se toho nebát. Nebo se oddat hypnotické rytmice Embrace a dočkat se salvy dalších zvukových zásahů, které maximálně potěší, než aby zhmotnily bubliny s otazníky nad nebohou hlavou. Je třeba si to umět prožít.

 https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/brcl2024.jpg


Díky Music For Firewalkers máme možnost poznat Willhelma Grasslicha jako otevřenějšího a poetického autora, který neskrývá své ambice, neboť právě jimi je tohle album poháněno a ty i naplňuje. Nové album Blind Ruler Cursed Land je odvážným projektem napříč žánry uchovávající si svůj podzemní ráz a přitom absorbující momenty, které už podzemí úplně nepatří. Za sebe si tento počin soukromě tituluji jako podzemní world music, odkud je pár kroků do katakomb a stejný počet kroků za světlem a rozletem dál. Music For Firewalkers je poetický underground, klidná i burácivá síla činů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky