Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sníte rádi? O lepším životě, o větším pochopení nebo si prostě jen tak brouzdáte fantazií? BOARDS OF CANADA platí za kapelu, která sny umocňuje. Halí je ovšem pod roušku tajemnosti a neuchopitelnosti. Bere je na opuštěná místa, které jsou fascinující svou neobvyklostí a na ni kladeným důrazem. Do observatoře uprosřed pouště, do prázdné vesnice postavené k testování chemických látek, do tmy dálnice nebo ke sledování starých instruktážních filmů. BOARDS OF CANADA v sobě mají dar tajemné harmonie, dar udělat z klidného snu až nepříjemně mrazivý pocit, což sebou nenese nic jiného než jeho důkladné opakování, neboť smysly jsou zasaženy a nelze je jen tak odvrátit. Je to dar umění udělat z minimálně se vyvíjející hudby maximální prožitek. A ten dar nemá jen tak někdo.

Jeho majiteli je stále stejná dvojice Mike Sandison a Marcus Eoin z chladného Skotska. Tedy přesně ze země, která se do hudby BOARDS OF CANADA nijak zásadně nepromítá. Ta je o přenesení do poněkud jiných lokalit, než je vysočina a horská jezera mezi masívy. Někde mezi nebe a zemi, někam, kde to tento termín důvěrně přípomíná. Odpočinek je důležitou součástí života. Trávit jej ve společnosti svébytného minimalismu je pak na každém z nás. Mně tahle volba vyhovuje už léta a nehodlám to měnit.

Měnit nehodlám ani své rozpoložení z nového alba BOARDS OF CANADA. Z alba, které nepřináší nic moc nového, ale zároveň se lehce posouvá ve smyslu využití elektroniky. Pomalu, ale jistě. Ze všeho nejvíc pak zcela logicky navazuje na osm let starou nahrávku "The Campfire Headphase". Minulost v podobě melancholie a vzpomínek na nepronikavější směs nálad a pocitů ve smyslu zásadní nahrávky kapely, tedy "Music Has Right To The Children", je ovšem také vyvolána. Zde se však jedná spíš o tradiční vyjadřování, které se velkoryse připomíná a spolu s mixem nových rytmů tvoří koláž snivých představ dotýkajících se jak dětství, tak pohledů do budoucnosti.

V minimalismu BOARDS OF CANADA lze najít velké podmanivé atmosféry odjakživa a lze je najít i na nové desce. Člověk se znovu propadá svými emocemi až do hloubky svého nitra, kde nachází útržky dávno prožitých událostí v kombinaci s futuristickými beaty. Ty záhy utichají a je klid. Někdy až prázdný a najednou je mysl netrpělivě zkoušena a rmoucena myšlenkou, zda-li není onen minimalismus až příliš stažený do sebe a zda mu nechybí trochu více tvůrčího nadhledu. Osobní přístup k novince "Tomorrow´s Harvest", který byl spojen s velkým očekáváním, časem vystřídala lehká skepse z toho, že duo snářů nevytáhlo kdoví jak silné trumfy. Pak se vše obrátilo k touze je objevit.

Jistě, BOARDS OF CANADA nepřevrací své typické prvky v novotvary, nebylo by to totiž úplně dobré. Dále rozvíjí svou zvukovou projížďku po stejně zvláštních zastávkách jako dřív a jde jen o to, jak si to člověk sám vyhodnotí. "Tomorrow´s Harvest" není žádným vrcholem pyramidy nálad, ale podtrhuje výjmečnost kapely, která ve svém ranku platí za neobyčejnou. V tomto případě platí novinka za album, které pohladí na duši a vyvolá polozapomenuté představy. Jako když se po hodně dlouhé době probudíte v zaparkovaném autě v pustině, kde je jediným záchytným bodem stará benzínka a vedle stojící billboard. V jeho nápisu chyběla dvě písmena. Teď už chybí tři a je čas vyrazit do potemnělé krajiny, kterou z dálky lemují hory. Sucho v puse vás donutí koupit si kolu, promnout ruce a pustit se dál...