Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blood Incantation - Absolute Elsewhere

Blood IncantationAbsolute Elsewhere

Sorgh26.11.2024
Zdroj: mp3, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Absolute Elsewhere je krásná deska a pyšní se jakousi přidanou hodnotou, která ji vymaňuje z hromady jiných metalových výtvorů. Hodně se u ní přemýšlelo a myšlenkám byla dána volnost, ať pocházely odkudkoliv.

Kapela Blood Incantation už je tady 23 let a každé její abum je temným gongem v mezihvězdném prostoru. Ohlušující zadunění v tichém prostoru, vždy jednou za čas a bez jakékoliv pravidelnosti. Letošní nahrávka je teprve třetí plnohodnotnou plackou a i bez hlubší znalosti starších desek tvrdím, že tou nejsilnější. Debut Starspawn byl ortodoxnějším deathmetalovým produktem, určitě ne špatným. Druhé album Hidden History Of The Human Race ctilo techniku, bylo načichlé východní kulturou a bylo trošku nepřístupné. Aktuální album je však jako barevný motýl. Samozřejmě s patřičně nasraným výrazem a pivním pupkem. Ovšem to, co předvádí na svých křídlech, je balzám, kterým se mohou mazat kolena rozličné skupiny fandů metalové muziky.

 

Jestli předchozí album přitahovalo pohled svým tématickým sci-fi obalem a mohlo být pomyslnou pastí pro každého fanouška vesmírných šarád, co potom to letošní, které vyšlo teprve nedávno? Tady už jsem lákání vnadičky neodolal ani já a ponořil se do hlubin neznámých civilizací. Není radno věřit tomu, že dokonale rozplizlé logo znamená guturální masakr viscerálních tekutin. Příkladem jsou právě Blood Incantation, kteří svůj nápaditý death metal špikují spoustou poslechově zajímavých metod. Takže ten jejich death metal je trošku falešná hra na smrt a můžeme ji brát skoro jako oslavu života. Nejen toho mimozemského. Zkrátka, Absolute Elsewhere je krásná deska a pyšní se jakousi přidanou hodnotou, která ji vymaňuje z hromady jiných metalových či rockových výtvorů. Hodně se u ní přemýšlelo a myšlenkám byla dána volnost, ať pocházely odkudkoliv.

 

Blood Incantation band


Ten vzpomenutý rock nebyl jen slovem do větru, ale šlo o to zmínit jeden ze zásadních pilířů desky. Blood Incantation, i když se to nezdá, jsou mistry atmosféry, kterou tvoří promyšleným a zvídavým přístupem k tvorbě. Řeknu to na rovinu a jednoduše, tady se do metalu plete progresivní rock jak víno. A když si album pustíte ve správný okamžik, tak může trvat dlouho, než si uvědomíte, že posloucháte metalové album. Přechody z měkkých pasáží do tvrdých jsou mistrovsky zahrané a načasované, probíhají plynule a vždy s přátelským podáním ruky. Elektrické brusky opakovaně rezignují na proud a rády ukáží svoji akustickou formu, která s jemnou klávesovou podmalbou vytváří na obloze fantaskní obrazce. A jsou to celé plochy, ne jen skromné okamžiky. Při pohledu na sestavu kapely, ve které je snad každý odborníkem na klávesy či melotron, se nadýchané atmosféře vůbec nedivím.


Nejde přeslechnout náznaky badatelského zanícení v neznámých kulturách a populacích. Místy to může připomínat staré dobré Nile, ale směřování na Egypt není cílem tohoto dobrodružství. Úpěnlivě zvedáme zrak vzhůru, do temných hlubin kosmu a hledáme cokoliv mimozemského. Neútočíme zbraněmi, ale snažíme se komunikovat tímto krásným mixem melodického death metalu a rocku. Snad ti, co zachytí signál, budou stejně mírumilovní a domluvíme se prostřednictvím hudby. Komunikovat můžeme kanálním chraplákem nebo čistým zpěvem, zkoušíme vše. Co z toho na ufoni zabere, nevím, ale já to láduju i s navijákem.

 

Blood Incantation možná nepatří k notoricky profláklým kapelám, díky tomu si však zachovávají jistou neokoukanost a originalitu. S letošním albem by se měli lehce prosadit co se týče pultového prodeje a zvýšit zisky trhovců. Tím, že se nesoustředí na jeden směr a s citem kombinují metal s atmosférou melodického rocku, dosahují nebývalých výsledků a dopadů na psychiku posluchačů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

OOi / 9.12.24 14:27odpovědět

Absolutní top deska tohoto roku. Kdyby Pink Floyd začali hrát death metal a natočili to ve hvězdárně, takhle by to mohlo znít.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky