Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bloodywood - Rakshak

BloodywoodRakshak

Ruadek15.6.2022
Zdroj: Flac
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Indické nu-metalové tornádo, které svou obrovskou energií odzbrojí. Velmi příjemné překvapení.

Slyšeli jste někdy nu-metal z Indie? Že je to těžko představitelné? Tak to urychleně napravte, protože Bloodywood dokazují, že výborné kapely rostou všude.

 

Kluci mě zaujali už někdy v roce 2019 s klipem Machi Bhasad, který sršel takovou energií, až se tomu nedalo uvěřit. Ostrá směs sekaného / nabušeného nu-metalu s výbornou produkcí, refrény a divoce rapujícím týpkem. Energie, s jakou to kdysi rozjížděli Linkin Park. Jenže do toho ještě mix indických / anglických textů a folklórní nástroje vedle těch klasických. Přehnaně velká gesta a hlavě zábava. Už tenkrát jsem tušil, že tyhle kluky se vyplatí sledovat.

 

Tak jsem čekal na desku. Kluci sekali na YT kanále další covery, bavili se a měli nemalé plány. Plnohodnotné album pro indickou kapelu asi nebude úplně sranda, ta krajina je hodně jinde a jít si za svým tímhle směrem, musí stát hodně sil. A vlastně i odvahy. Vidím to v klipech, jak se hoši prohánějí ulicemi vyjevených vesničanů, kteří nechápou, co se to děje. Parta cvoků, co to rozbalí na náměstí a zuřivě gestikuluje na kameramany. Kritizují politiku svého státu, sociální nejistotu, šikanu a ponižování. Chudobu v zemi, která má už téměř 1,4 miliardy lidí. Všechno to sypou do lidí, hlava nehlava.

 

 

Čekání se vyplatilo, protože deska vyšla v únoru tohoto roku a já ji vlastně od té doby poslouchám téměř denně.

 

Jak si parta, která do té doby dělala převážně covery, poradila s vlastním materiálem? Na výbornou. Zvuk sice instantní, ruku v ruce s blbou dobou závislou na poslechu ze Spotify než z CD, ale nebolí to. Samotná muzika je strhující, pokud máte rádi groovy metal / nu-metal či djent. Dotek jejich folklóru je prakticky všudypřítomný, ale zase neleze pitomě do cesty, aby překážel. Neustále slyšíte perkuse (klasický rozjezd například v sedmé Endurant), oba zpěváci si doslova prohazují mikrofon a řve se, rapuje i výborně zpívá. Tady je obrovský potenciál, tolik hrdelních projevů se zaslechnete málokdy a kluci se nešetří. Nijak nevadí, že neustále slyšíte píšťalu, různé tradiční nástroje a éterické vokály, které prostě k Indii patří. Důležité je, že důraz kladený na metal jako takový, je tu zásadní. Drtivé kombo sekaných riffů a bicích, co si dají oddech až někdy v osmé Yaad, a to ještě jen na přesně určenou dobu.

 

Bloodywood překvapují. Chvíli kopou, chvíli hladí. Deska s takovou vnitřní energií, kterou si pouštím jako vysoce účinný lék na blbou náladu. Když si vybavím rapování na motorce v klipu Gaddaar (jinak úvodní skladba na desce), mám úsměv od ucha k uchu. Našlápnuté hovno a průlet mezi krámky na rušné ulici, zrezlé trosky aut a reprobedny posazené v trávě. Skákající kytarista, co to odehraje celým tělem. Tohle mě nikdy nepřestane bavit! Totiž, proč vlastně ne?! Ta nadsázka z kluků vyzařuje do všech stran, nesere je fakt, že nehrají nějak zásadně originální metal. Jejich vztek na to, kde žijí, má nějaké ty limity a nikdo se vlastně až tak netají tím, že hlavně chtějí jen bavit lidi svou show. Tahle má stopáž lehce nad třičtvrtě hodiny a uteče jako voda. Jasně, slyším v tom Linkin Park, dozvuky Amaranthe (je až neuvěřitelné, jak tahle kapela ovlivnila zvuk scény) a dalších, ale fakt mi to nevadí. Neřeším to, protože ten mix všeho dohromady mě pokaždé odzbrojí. I o tom metal je.

 

 

Chválím, protože nemohu jinak. Jasně, dalo by se kritizovat – v případě, že nesnáším nu-metal. Ne každému sedne humor kapely, nemusíte to vůbec pochopit. Jednoduchost skladeb může být na škodu, ale ono to právě na tom dost stojí. Nemusíte mít rádi folklór, indické zpěvy, roubování zdánlivě neslučitelných hudebních světů. Jenže tohle je kapela z Nového Dillí a je na své kořeny hrdá. Berte, nebo nechte být.

 

Pokud jste na pochybách, pusťte si klipy. Najděte si jejich muziku. Sdílejte, pokud uznáte za vhodné. Já už to udělal, protože tohle je pecka album.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 15.6.22 7:42odpovědět

Někde už jsem na tuhle kapelu narazil, ale spíš jen tak povrchně a v rychlosti. Mezi inspirační vlivy bych se nebál zařadil Clawfinger a možná ještě víc Ill Niño.

antiKK / 15.6.22 7:09odpovědět

súhlas. nie som fanúšik nu metalu, ale toto ma zaujalo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky