Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Srí Lanka se těžko stane metalovou velmocí, už jen proto, že počet kapel (které tedy vyplivne metalový archiv) je pouhých 32. Žádnou z nich však neznám, kromě jedné. Tou jednou je black death metalová banda Genocide Shrines, která koncem roku minulého vydala své první velké album s šíleným názvem Manipura Imperial Deathevokovil: Scriptures Of Reversed Puraana Dharmurder.

Ještě do nedávna pro mě absolutně neznámá kapela se v mém žebříčku nyní jeví jako jedna z těch silnějších. Takovému statusu napomohlo pouhé vydání kvalitní desky, která je od začátku do konce natlakovaná až zarážejícím způsobem. Vše se odehrává na notě hrubého black death metalu, přičemž země původu dává tušit drobnou odlišnost v orientálně znějícím nádechu. Kapela svou výjimečnost dává na obdiv i tím, že celé hudební spektrum zasazuje do těžce rituální podoby, čímž deska nabírá na mystické a okultní náladě. Pro úplnost a zdůraznění šamanského vyznění použila hned tři skladby, které se nesou v čistě rituálním duchu. Nelze tyto kusy nazvat metalem, ani ničím jiným, protože jednoduše jsou obřadního charakteru. Skoro to působí, jako by autoři použili záznam kanibalské ceremonie. Pro lepší orientaci je pojmenovali jako Pillar a lehký pohled na seznam skladeb dá najevo, že jde o intro, intermezzo a outro alba. Zprvu mi byly tyhle vsuvky protivné, jenže do kontextu alba zapadají skvěle, a ačkoliv jistá nervozita při jejich poslechu se mnou cloumá pořád, bez nich si desku nedovedu představit. Ale nemluvme jen o nich, důležitý je i zbytek nahrávky...

...zbývajících šest skladeb se hrdě nese v hutném a agresivním stylu. I jejich zvuk je obzvláště nevybíravý a takřka zkušebnový. Kdo ví, v jakém prostředí materiál vůbec vznikal. Bicí jsou zastřené a prakticky tupě tlučou rytmus odkudsi v pozadí, kde je doprovází ševelení činelů. Ne, že by šlo o vyloženě hnusné sejmutí snoubící se s kvalitou demíček, ale jsou prostě výrazně syrovější, než jak jsme dnes možná zvyklí. V tomto momentě je takový zvuk spíše kladem, nežli záporem, neboť samotná příslušnost a stylizace kapely má tak daleko přesvědčivější ráz. Kytary jsou maximálně hrubé a tvrdé, jak si žánr přeje, tady není o čem debatovat. Avšak samostatnou jednotkou je zpěv, jemuž není sice rozumět, ale skvěle působí jako průvodce tímto těžko prostupným hájem… snad džunglí.

Výraz kapely bych směle přirovnal k výtvorům takových Abyssal či Adversarial, případně i Teitanblood s Aosoth by se dali srovnat. Zasvěcení tuší, že půjde o báječný výklep a ono tomu tak skutečně je. Celkem živě si dovedu představit, jak taková kapela vystupuje na podiu. Spoustu vůně z vonných tyčinek evokujících zemi původu a rituální atmosféru, nezbytné dekorace s torzy skeletu rozličných tvarů a do toho upocená banda sázející jeden divoký kus za druhým. No nadšení je velké, to nepopírám. Třeba mu taky propadnete, až si vás tajemná aura srílanského black metalu osvojí.