Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - Hallucinogen

Blut Aus NordHallucinogen

Garmfrost22.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Hallucinogen je album plné krásných heavy vyhrávek, post/rockového drnčení a jakoby goticky rockujících riffů.

Po hrdém prohlášení Blut Aus Nord a promo řečích vydávajícího labelu Debemur Morti Productions o novém začátku, o konci industriální éry, jsem, stejně jako všichni fanoušci čelních představitelů blackové avantgardy, hledačů netušených směrů a vůbec géniů temného umění, čekal podobnou šupu jako svého času poslední část sedmičkové trilogie. Vindsval měl od pradávna schopnost šokovat a přinášet nečekané. Proto na mě Hallucinogen zapůsobil jako špatný vtip.

 

Špatný ani ne proto, že by se jednalo o špatnou muziku. Jalové EP Debemur Morti bylo výjimkou v řadě nesrovnatelných nahrávek, které pojila genialita hlavního tvůrce a jeho spoluhráčů. Hallucinogen v podstatě navazuje na již zmiňovanou sedmičkovou trilogii, ale částečně i na Memorie. Z ohlasů, respektive rozčarování napříč scénou, mi bylo jasné, že nejsem sám, kdo čekal něco, co nepřišlo, a těšil se na budoucí klenot a ono… nic… Kdybych neměl v rukou promo (ne tak doslova – je to mp3, hehe) a nejednalo se o BAN, asi bych se k Hallucinogen nikdy nevrátil. A to by byla chyba jako hrom!

 

 

Po kratší poslechové přestávce jsem najednou slyšel, co dříve ne a hned od Nomos Nebuleam si uvědomil, že se o novou cestu může jednat. Vindsval unáší svoji BAN loď podobnými stezkami, kudy se již ubíral dříve. Vše je mnohokrát slyšené, ale přitom odlišné. Ne, nezbláznil jsem se… Možná…

 

Hallucinogen je album plné krásných heavy vyhrávek, post/rockového drnčení a jakoby goticky rockujících riffů. Vindsval se opřel do čistého hlasu poněkud jinak, než jsme zvyklí. Kdo slyšel jeho bočák Yerûšelem, zřejmě chce tušit, o jaký styl hlasu jde. Vzhledem k nátuře Hallucinogen, které je prosto industriálu, jsou i zpěvy krapet jiné. Klasické chrčení se objeví čistě sporadicky. Po většinu času se jedná spíše o chorály, zastřené sbory a nejednoznačné trylkování. Dlouho trvá, než mu přijdete na kloub.

 

Skladby z Hallucinogen nevyčnívají, plynou a jakoby splývaly. Jsou stavěné na důrazných strunových hrátkách, porůznu neafektovaných. Vesmírně tripové atmosféře kytarových omamností napomáhají i nenápadné klávesy nesoucí náladu směrem ke konečné katarzi. Ta ale jakoby nechtěla přijít, oddalovaný orgasmus bývá vysilující a stejně tak funguje i Hallucinogen.

 

Blut Aus Nord je potřeba měřit velice přísně a je od nich očekáváno pouze to nejlepší. To Hallucinogen asi není. Přece jen toho vynikajícího už Vindsval v minulosti přinesl přehršel. Avšak i Hallucinogen je jako chameleon, který se mění přesně dle vaší nálady. Chytlavé melodie bývají pastí, do které se chytil nejeden velikán. Vindsval do svých drásavých i zasněných emulzí tentokrát nevetkal nic ze své bizarnosti a podivnosti, nicméně i v normálních písničkách umí vykouzlit cestu, kterou se do jiné dimenze dostanete stejně jako třeba svého času s Enter (The Transformed God Basement). To už je ale jiný příběh.

 

 

Příběh Hallucinogen není tolik halucinační, jak by název napovídal a jaký je jeho obal. Není ani všední, na tolik jsou BAN jedineční a nevšední. Jakkoliv Hallucinogen působí na první dobrou a repetitivně, jedná se o mnohotvárné a těžko uchopitelné dílo plné rozporuplných harmonií a kytarového kouzlení. BAN zase natočili album, o kterém se mluví a zřejmě ještě dlouho mluvit bude.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 23.10.19 10:17odpovědět

Nová deska BAN mě potěšila především tím, že vytlačila z titulky tu nasupenou příšeru. Teď už před ní stíhám posunout stránku dolů:-)

Sorgh / 22.10.19 15:40odpovědět

I mě se album líbí a překvapuje mě, jak "jemní" dokážou BAN být. Tohle se nesmí zatratit.

Victimer / 22.10.19 11:27odpovědět

Já to vidím vlastně dost podobně jako Garm. Počáteční nic moc dojmy, pak krásně rozjetá atmo přímočarost. Solidní, pořád se opakující poslechovka na x dní. Rozhodně by bylo mylné chtít od BAN jen šílenosti a dechberoucí díla. To zas klídek. Já jsem spokojen.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky