Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - Memoria Vetusta II - Dialogue With The Stars

Blut Aus NordMemoria Vetusta II - Dialogue With The Stars

Sorgh5.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album si mě zcela získalo. Vidím zde jasný posun z černočerné tmy směrem k šeré nicotě, kdy oko oběti je již s to zaregistrovat jakési tvary ve svém okolí. Tma již není ortodoxní, halí do své matérie ingredienci srozumitelnosti a až poslechové nenáročnosti. Stále ovšem platí, že atmosféra dokáže zabít a drží laťku originality řádně vysoko. Soudím čistě jen podle sebe. Poprvé jsem tak Blut Aus Nord vyslechl od začátku do konce a nebylo potřeba žádných time-outů.

Po intenzivní psychiatrické terapii se můj duševní stav postupně dostával do normálu. Ambulantní léčba  na moji diagnózu zcela postačovala, krom tabletek jsem se měl vystříhat jakéhokoliv rozrušení, stresu a samoty.

 

Leč stačilo vložit do přehrávače jeden disk a vše je zase zpátky. Pomočuji se, hubnu a roztřeseným  prstem vyťukávám notoricky známé číslo rodinného psychiatra. Ne, neměl jsem „šťastnou“ sedmičku francouzů Blut Aus Nord brát do rukou. Šestý smysl nezklamal, ale jeho varování vyznělo do prázdna, protože zvědavost a temná lačnost vykonaly své. Album Memoria Vetusta II – Dialogue With The Stars slavilo vítězství a já se tak po několika starších setkáních  nebývale těšil z porce zla tak, jak se odívá v roce 2009.

 

Na počátku všeho bylo intro. Jemné a posmutnělé jako závoj z popela lehce odhaluje říši odložených a zbědovaných duší, těch, které neustály tlak doby a skončily na skládce Nepotřebných. Vcelku romantická věc, která ovšem posluchače nepřipraví na věci příští. Od druhého kusu dochází k procitnutí a poměrně snadné identifikaci galských mágů. Z děsivého snu se vynořuje neznámý industriální areál, odloučený a vzdálený ruchu lidského hemžení. Již dlouho je nečinný, poslední litry rozpuštěného kovu jsou už několik let součástí zábradlí říčního náspu a struska je zavezena. Opuštěná hala na místě bývalého pohřebiště je však stále plná duchů. Strach z doteku kovového zábradlí, které doteď rezonuje, mrazí. Do nosu proniká odér průmyslových neštěstí…

 

To jsou vize, které mě při poslechu atakují. Je sice pravda, že tématicky je deska jinde, sahá kamsi mimo atmosférické vrstvy do hlubin kosmu. Možná mě moje představy klamou, možná mě netíží hrůza opuštěných fabrik. Snad mě jen minul roj rezavého harampádí kroužící po oběžné dráze. Blut Aus Nord zkrátka zůstávají věrni svému odcizenému pojetí, kde stopa humanity nemá místo. Industriální a kovová pachuť na jazyku se stává realitou, najednou zjišťuji, že se koušu do rtů, až do krve.

 

Tahle deska pro mě znamená jistý přelom. Jestliže při poslechu starších alb na mě padaly chmury takového kalibru, že další poslech nebyl možný, tak tímto produktem mě frantíci naprosto dostali. Blackmetal v jejich podání je již tradičně založen na silných melodiích, které jsou tu disharmonické, tam originální a neslyšené. Klávesová magie činí hudbu vzletnou, místy bych si troufnul ji přirovnat ke kumštu Sear Bliss, což zní velmi odvážně. Další pozitivum vidím v množství instrumentálních pasáží, které zde mají jasnou převahu nad zpěvem. Krákorání je zde jaksi do počtu, jen pro občasné vysvětlení trasy letu.

   


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky