Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - Memoria Vetusta II - Dialogue With The Stars

Blut Aus NordMemoria Vetusta II - Dialogue With The Stars

Sorgh5.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album si mě zcela získalo. Vidím zde jasný posun z černočerné tmy směrem k šeré nicotě, kdy oko oběti je již s to zaregistrovat jakési tvary ve svém okolí. Tma již není ortodoxní, halí do své matérie ingredienci srozumitelnosti a až poslechové nenáročnosti. Stále ovšem platí, že atmosféra dokáže zabít a drží laťku originality řádně vysoko. Soudím čistě jen podle sebe. Poprvé jsem tak Blut Aus Nord vyslechl od začátku do konce a nebylo potřeba žádných time-outů.

Po intenzivní psychiatrické terapii se můj duševní stav postupně dostával do normálu. Ambulantní léčba  na moji diagnózu zcela postačovala, krom tabletek jsem se měl vystříhat jakéhokoliv rozrušení, stresu a samoty.

 

Leč stačilo vložit do přehrávače jeden disk a vše je zase zpátky. Pomočuji se, hubnu a roztřeseným  prstem vyťukávám notoricky známé číslo rodinného psychiatra. Ne, neměl jsem „šťastnou“ sedmičku francouzů Blut Aus Nord brát do rukou. Šestý smysl nezklamal, ale jeho varování vyznělo do prázdna, protože zvědavost a temná lačnost vykonaly své. Album Memoria Vetusta II – Dialogue With The Stars slavilo vítězství a já se tak po několika starších setkáních  nebývale těšil z porce zla tak, jak se odívá v roce 2009.

 

Na počátku všeho bylo intro. Jemné a posmutnělé jako závoj z popela lehce odhaluje říši odložených a zbědovaných duší, těch, které neustály tlak doby a skončily na skládce Nepotřebných. Vcelku romantická věc, která ovšem posluchače nepřipraví na věci příští. Od druhého kusu dochází k procitnutí a poměrně snadné identifikaci galských mágů. Z děsivého snu se vynořuje neznámý industriální areál, odloučený a vzdálený ruchu lidského hemžení. Již dlouho je nečinný, poslední litry rozpuštěného kovu jsou už několik let součástí zábradlí říčního náspu a struska je zavezena. Opuštěná hala na místě bývalého pohřebiště je však stále plná duchů. Strach z doteku kovového zábradlí, které doteď rezonuje, mrazí. Do nosu proniká odér průmyslových neštěstí…

 

To jsou vize, které mě při poslechu atakují. Je sice pravda, že tématicky je deska jinde, sahá kamsi mimo atmosférické vrstvy do hlubin kosmu. Možná mě moje představy klamou, možná mě netíží hrůza opuštěných fabrik. Snad mě jen minul roj rezavého harampádí kroužící po oběžné dráze. Blut Aus Nord zkrátka zůstávají věrni svému odcizenému pojetí, kde stopa humanity nemá místo. Industriální a kovová pachuť na jazyku se stává realitou, najednou zjišťuji, že se koušu do rtů, až do krve.

 

Tahle deska pro mě znamená jistý přelom. Jestliže při poslechu starších alb na mě padaly chmury takového kalibru, že další poslech nebyl možný, tak tímto produktem mě frantíci naprosto dostali. Blackmetal v jejich podání je již tradičně založen na silných melodiích, které jsou tu disharmonické, tam originální a neslyšené. Klávesová magie činí hudbu vzletnou, místy bych si troufnul ji přirovnat ke kumštu Sear Bliss, což zní velmi odvážně. Další pozitivum vidím v množství instrumentálních pasáží, které zde mají jasnou převahu nad zpěvem. Krákorání je zde jaksi do počtu, jen pro občasné vysvětlení trasy letu.

   


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky