Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blut Aus Nord - The Mystical Beast Of Rebellion (reedice)

Blut Aus NordThe Mystical Beast Of Rebellion (reedice)

Sorgh5.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Jak se k dílu vyjádřit? Reedice je záslužná věc, díky ní nahlížím do historie originální kapely a mohu lépe pochopit desetiletý vývoj. Ochutnávka nové sklizně může naznačit, kam to žabožrouty potáhne dál. Dojde ke zklidnění a zpomalení stroje, nebo jde jen o malý úkrok z vyšlapané brázdy, který nic neznamená? Uvidíme.

Byl to vcelku příjemný a klidný podvečer v hospůdce ve společnosti několika dobrých Poutníků. Čas utíkal jiným tempem než obvykle a i spolupijec si liboval v pohodové atmosféře vlahého večera.

Nic jsem netušil asi až do 18.30, kdy  mi byl předán materiál. Idylka končí tam, kde minulost vyvolává současníky jménem.

Aktuální tmavý digipack vyvržený loni  smrdutým chřtánem Blut Aus Nord obsahuje dva disky. Jedním jest reedice alba The Mystical Beast Of Rebellion z roku 2001, na druhém se nachází trio nových skladeb.

Obal desky je poměrně jednoduchý, stylový, trůní zde jakýsi bestiální kozel dle něhož i neznalý snadno uhodne, cože za obsah se v krabičce vyskytuje. Takže k muzice.

     Tvorba v roce 2001 byla stejně postižená a malarická jako nyní. Blackmetal hrubého ražení, na který člověk musel mít náladu a být fanouškem Blut Aus Nord. Je vsazeno na větší jednoduchost, předvídatelnost vývoje a pochopitelnost. Jak léta běží, skupina svoje dítka komplikuje a dodává jim nový rozměr.

Od prapočátku poslechu mi bylo jasné s kým mám tu čest. Nazvučení kytar a aranžmá je natolik typické, že se stalo poznávacím znamením Blut Aus Nord.

První věc mě vcelku překvapila svým poměrně primitivním průběhem. Klasický black, ovšem už nakažený tou magickou ozvěnou strun, na kterou jsme zvyklí. Ta atmosféra tu je, to se mi líbí. Je vidět, že frantíci již v plenkách měli jasnou představu jak má dílo vypadat a díky tomuto puncu je nelze zaměnit.

I ostatní skladby se nesou v podobném duchu, netřeba je rozebírat dopodrobna.

Super věcí je ovšem flák číslo pět, přesněji Chapter V, který chápu jako pohled do choré hlavy pacienta Bohnické kliniky. V mozku nebožáka se sváří dva a více světů, hluk Mordoru, křik reality a nabádání zřízenců ke klidu. Není jasné co je a co není skutečnost a marod na hlavu se potácí v šíleném kruhu. Je mi ho líto a v panice zkouším, jestli jde přehrávač vypnout. Hodně propracovaná atmoška.

Ještě jedna sonáta a je tu konec, přišel čas zasunout druhý kotouček.

Fungl materiál překvapuje, hlavně v kontrastu s předchozím dílem.

Tempo je zkomíravé, neměnné, hudba působí až hypnoticky. Je to krásně depresivní, místy chladně industriální až z toho zebe. Hlavně druhý kousek se mi líbí, neboť zde asi v polovině skladby kňučí sólová kytara a vyluzuje fasa melodii. Finále odchází do ztracena doprovázeno klávesovým sbohem.

Na poslední věc je třeba vypít hrnek kafe s cukrem a nacpat sirky do očí. Skoro dvacetiminutová skladba nacpaná chmury je záhul a ne každý to vydrží. Stereotyp ubíjí. Po chvíli to tedy nevydržím a přepínám zpět na song číslo jedna nebo dva dva, protože stopáž okolo osmi minut zvládnu bez reptání.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky