Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Každým rokem nám nadělí porci ohavné příchutě francouzská bestie BLUT AUS NORD. Vždy se obávám, kdy se stane v jejich případě zatím nemožné, a sice, že pánové natočí slabé dílo. Není běžné, aby kapela, co vydává tak často alba (a poslední dobou i dvě ročně), se nezačala vykrádat. S tím vykrádáním ale začnu pomalu, protože poslední z trilogie dlouhohrajících EP „What Once Liber III“ nepřináší až na pár detailů zhola nic nového. Každá složka z oněch tří „ípíček“ má trochu odlišnou atmosféru a postupně se i ubírá ve zběsilém tempu. Nicméně se vše podstatné řeklo už v jedničce a pak se už pouze rozepisovalo a rozšiřovalo.

Další drobnou změnou je bezesporu i fakt, že zatímco alba „Liber I“, tak „Liber II“ si vystačila se dvěma skladbami, tak „Liber III“ potřebuje pro vyjádření songů rovnou šest a to na stejné ploše jako předchůdci. Tudíž se čerstvá várka hnilobné smrti stává lehce stravitelnější. Také se, jak už jsem zmínil, nenese novinka v hypnoticky stálé rychlosti, ale pod nánosem až death metalové zuřivé techniky naleznete obdivuhodně barevné dílo. Tady už záleží, jak se k tomu postavíte. Ostatně tak tomu bylo vždy i v minulosti, BAN zkrátka hraje jen pro někoho a naprosto chápu, když kolem sebe slyším odfrknutí, že je to jen snůška disharmonického kraválu.

O to překvapivěji působí, že se ve třetím pokračování „Liber“ dočkáme nečekaného prostoru pro melodie (ano opravdu tam jsou) a nebo ambientu (závěrečná „VI“), kde se do zvuků podzemních stok ozývá jen temné vrčení Vindsvalovo. Už úvod desky („I“) rozjíždí ticho, ze kterého se až posléze vyklube klasická řezničina, kdy BAN poznáte na sto honů. Řekl bych, že „II“ nebo „V“ je death metal jak víno (smradlavé a odporně kyselé). Vindsval svůj hlas ale použije i lehce jinak a jeho hrdelní variace padnou do té smršti typických BAN kupodivu skvěle. Ostatně se vždy vrátí ke svému hnusnému krákání, jak je známe a máme rádi.

Takže poslední slova zní – „What Once Was... Liber III“ bude opět milované i odsuzované. To se už nezmění. Myslím, že připravovaná trojka „Memoria Vetusta“ bude mít lehčí postavení pro stravitelnost a melodičnost. No, zaplať satan za hnusy recenzovaného (malo)veledíla.