Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak se k recenzi nového alba a vlastně i nové kapely postavit. Bohemyst jsou pojmem, který sice na plakátech koncertů už lze vídat delší čas, ale k realizaci první nahrávky došlo až v roce 2021. Samo o sobě by možná bylo dostačující o skupině hovořit jako o nové a vlastně ji nijak nepřirovnávat a nestavit jí mezi nějaké mantinely. Jenže vazba k Avenger je natolik silná a neoddělitelná, že bez náznaků a vzpomínek bych nějaké povídání sepisoval s opravdu velkou komplikační jehlou v zadku. Ta nervozita z posezení by mě prostě furt trkala o daném pocitu hovořit. Možná i proto jsem sám sebe přesvědčil, že recenze na nahrávku Čerň a smrt už vznikla, neboť názorů a verdiktů jsem si v hlavě utvořil dostatek, že jsem jednoduše nabyl dojmu, že už je to všechno venku. Na druhou stranu mohu šibalsky říci, že jak dlouho se čekalo na debut kapely, tak se čekalo i na mé psaní. Teda ne, že by jej někdo žádal, ale třeba čtenáře zajímá, jak se na takové album dívá zase někdo jiný. Konec konců samotného by mi mrzelo, kdybychom o takové desce na Echoes neměli zmínku, jelikož se jedná o vskutku výživný a životadárný kousek. Ale to jsem se trochu zamotal do nití, o kterých není nutné hovořit. Asi za to může pravidelná dávka alkoholu před psaním. Nuže zpět.

Jak už asi mnozí pochopili, Bohemyst jsou nástupci Avenger. Pokud jste to nepostřehli, ale věřím, že čtenář této recenze je plně obeznámen, tak Avenger v posledních rocích existence doznali výrazné personální proměny, která se projevila jako náležitě funkční a makající element. Ústřední dvojka Rámus – Kapák se proto rozhodla pokračovat pod novým praporem jako zcela nový subjekt. Nabízí se samozřejmě diskuse, zda toto bylo nutné, jelikož od všech nezávisle na sobě jdoucích názorů ze stran zejména letitých fanoušků kapely jsem vyslyšel konstatování, že přejmenování neshledali důležitým. Vlastně to tak cítím rovněž, protože s každou personální rošádou obměňovat název kapely by mnohým docela zkomplikovalo diskografii. Příkladně se podívejte na sestavu alba Scum a Throes Of Joy In The Jaws Of Defeatism (tedy té poslední) od Napalm Death. Pořád to jsou Napalm Death, ačkoliv lidé jsou jiní. Na druhou stranu chápu ono rozhodnutí přijít s novým jménem a zároveň prakticky s čistým štítem, tedy ne že by předešlá tvorba měla na emblému nějakou kaňku, ale najednou na nový subjekt člověk pohlíží, byť podvědomě, trochu jinou optikou. Prostě je to nová éra a přijde mi to rozumnější, než jak to zase dělají Heiden, že své prvotiny vyloženě ignorují. Svého času měli na ofiko stránkách v sekci vydaného materiálu desky od Obsidianu do současnosti, a to, co bylo předtím jako by neexistovalo. Ale neztrácejme energii filosofováním nad otázkou být či nebýt Avengerem. Je to nečestné a nesportovní vůči rozhodnutí kapely, kterou k danému prostě něco vedlo. Takže snad už k věci.

Čerň a smrt je krásný český titul, který mi furt poňouká ke grindovému přeskupení na hněď a smrď, ale vždycky dojdu k faktu, že je to jen nejapný vtip. Ale na nějaké tributní kompilaci by se klidně objevit mohl. Třeba od Gutalaxu, podobně jako kdysi Masturbace transformovala Debustrol na Vysrání smrdí (shodou náhod této skladbě předchází píseň Příchod zla předělaná právě kapelou Avenger). Ale teď už snad ťukneme na vážnější notu.

Nuže začnu jako obvykle obálkou, kterou nyní tvoří grafika, která mi strašně moc připomíná propagační materiály a vlastně i některé scény z někdejších PC trháků jako byly hry BloodRayne (kterou jsem upřímně miloval) nebo Painkiller, The Manhunt nebo snad i The Punisher. Ale chce to už trochu té fantazie. Nicméně ztvárnění není můj panák slivovice (někdo by mohl říct šálek čaje), ale respektuji jej a neuráží mě, nebo lépe řečeno nepřekáží mi. I proto jsem neměl problém si album koupit i na LP, kde je obrázek větší než u CD (to mám rovněž). Persekuce příslušníka nějaké církevní odnože je však sympatickým výjevem, který zahřeje každého blackmetalového nadšence. A tím se skrze oslí můstek přesouvám k hudebnímu zaměření.

Muzika Bohemyst je dle mého soudu dokonalým průsečíkem a hrotem rovnováhy mezi black metalem a death metalem. Říká se tomu pro zjednodušení dark metal a právě slůvko dark, čili temný, je pro danou kapelu velmi klíčové. Celá atmosféra desky je totiž náležitě chmurná. Nechci říkat uzavřená a tajuplná, jelikož texty i hudba mi nepřijdou tolik prostoupené jinotaji, jako u jiných kapel. Atmosféra je však velmi zásadní pojem a položka, se kterou Bohemyst pracují. Z dřívější tvorby si chlapi vytáhli to nejlepší, co dělalo Avenger Avengerem. Respektive jsou tam jasně dané styčné body, které se hned ukážou s první skladbou (nepočítám intro) a všem je jasné s kým mají tu čest. Další vazby na dřívější kapelu vidím třeba ve skladbě Co nelze zapomenout, ale tam je to asi dáno podvědomým prolnutím s debutovou prací Shadows Of The Damned, kde se nachází skladba Nelze zapomenout. Hudebně pak vzpomínku zajisté vyvolá i závěrečný kousek Zvrácenosti zvědavosti. Ty charakteristické harmonie a umocňování pasáží pomocí válečného bubnování tympánů jsou zkrátka jasným autorským stigmatem, které právě letité fanoušky nutí k nechápavému kroucení hlavou nad změnou vlajky.

V dalším sledu by mohl následovat jasný popis všech skladeb, jelikož každá z nich má ojedinělý prvek, kterým se lehce odlišuje od ostatních. Zároveň však vybočení není natolik výrazné, aby se rámec zhroutil. Jde jen o malé odlišnosti, které dělají z konkrétní skladby vlastního solitéra. Ale za všechny musím přiznat, že ten největší, který rozhýbe kosti v těle je song Kosti. Tam se totiž ukrývá klávesová melodická linka, která bude tou první, kterou si po dohrání desky začnete mimoděk broukat v hlavě. Je to skladba, kterou si prostě zapamatujete. Další výrazné dějství shledávám v písni Nekromantika, která sice neodkazuje na někdejší německý „trhák“ Nekromantik potažmo Nekromantik 2, ale nabízí zase trochu jiný rozměr hudby Bohemyst, který spočívá v civilních hlasových linkách a volnějším tempu, které skladbě náramně sluší. Inu, jak jsem již řekl, pokračovat bych takto mohl s každou položkou playlistu.

V celkovém shrnutí musím jednoznačně uznat, že Čerň a smrt je velmi kvalitní nahrávkou, která důstojně pokračuje v odkazu Avenger. Ba co víc, je to vlastně další rozměr, nová fáze, ačkoliv stále pevně a neodmyslitelně spojená s původní kapelou. Bohemyst jsou novým a velmi sveřepým hráčem nejen na tuzemské black/deathové šachovnici. To album vás prostě dostane. Ze začátku může působit trochu zádumčivě nepoddajně, ale díky některým prvkům, které prostě budete chtít znovu slyšet si vás deska vtáhne do svých pavučin velmi lehounce a vlastně i nenápadně. Výsledkem nebo možná výstižněji řečeno odměnou, je skvělý zážitek z ne zcela tradiční muziky. Opravdu silný a v dobrém slova smyslu sebevědomý materiál.