Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na internetu lze bez problému dohledat, že slovenská kapela Bokom okolky hraje punk rock a já bych k tomu dodal, že mi jejich tvorba přijde hodně podobná znovu fungujícím krajanům Iné kafe, jen provedením o nějaký ten level níže.

Na úvod asi tak - pevně doufám, že název druhé desky kapely „Prelomový album“ je myšlen s jistou nadsázkou, stejně jako je nutné (aspoň v mém případě) s nemalou nadsázkou přistupovat k tvorbě samotné, protože brát ji vážně v kontextu toho, co běžně poslouchám a co považuju za něco jako standard, by představovalo poměrně silný otřes. To nemyslím nijak špatně, jen mám dojem, že jejich unifikovaný recept na punkrockovou písničku, snaha o vtipnost nebo jakési groteskní pitvoření (snad pokus o Polemic – třeba "Spokojnosť") cílí na zcela jinou zájmovou skupinu a mluvit tu o hráčských či skladatelských kvalitách by bylo úplně mimo. Jednoduše proto, že tyto snahy nejsou cílem.

Tím by naopak mohl být prostý fakt, že kapela chce svou muzikou bavit sebe a své okolí, čímž lze mnohé vysvětlit, ale nikoliv omluvit.

Jednoduše řečeno, přijmout „Prelomový album“ mi v podstatě brání dvě skutečnosti: za prvé hudební mizérie (a teď neřeším, jestli cílená či nikoliv), kterou můžete hledat v jednoduše až primitivně zahraných bicích, jejichž jednotvárnost je doslova ubíjející, ve vokálních linkách, v jednotném mustru skladeb nebo v kytarové práci. Právě ta ve mně vyvolává asi největší otázky směřující především k důvodu zapojení dvou kytar, když obě hrají povětšinou to samé (vlastně jsem měl zprvu dojem, že jde o jednu kytaru studiově rozdělenou na dvě stopy do sterea).

No a za druhé je to technická stránka alba, která jej - alespoň pro mne - činí neposlouchatelným. Začít lze už ve studiu u nahrávání (velmi špatné sejmutí bicích – zkuste jaksi v mlze ztracené přechody v "Pankáč nosí bradu"), pokračovat můžeme k nevyváženému mixu a končit u masteringu, jehož clippovací nůžky ořízly výsledný záznam s citlivostí buldozeru. Ve výsledku tak nahrávka působí hodně únavně, zvuk nevyváženě a v mnoha momentech dost rušivě (třeba jakýsi přebuzený zvuk ve "Spokojnosťi" v levém kanálu). Úplně stranou nechávám grafickou stránku desky, která je prostě úděsná.

Na druhou stranu na mě nahrávka působí upřímně v tom smyslu, že pánové jsou si svých kvalit vědomi a o nic víc než o pár písniček jim nejde. Žádné zlé promofotky, žádné pózy a urputná snaha o velký dojem, která většinou končí rozpačitě, spíš trapně. A to je mi sympatické, i když tím výčet pozitiv končí.