Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bornholm - Inexorable Defiance

BornholmInexorable Defiance

Sorgh4.8.2013
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: V Uhrách ví, jak udělat dobré lečo a sklizně jejich hroznů dávají znamenitá vína, nejen to Tokajské. S místníma kapelama se to má podobně, ani ony se nemusí stydět přijít se svým prádlem na trh. Nejde sice o početné hordy dobývající zbytky okolního světa, ale kvalitní věci k sehnání jsou, jen je najít.

Nejsem si příliš jist, jestli je to případ kapely Bornholm z městečka Szerencs, které leží kus cesty na východ od Bratislavy. Moje dojmy z jejich třetího řadového alba Inexorable Defiance jsou smíšené. Kapela je na světě třináct let a letošní počin je jejich třetím uzlem na kapesníku. Zdobí ji velice povedený obal a možná hlavně proto jsem se na ni zaměřil. V tomto případě platí, že hezký booklet často může posloužit coby návnada na štiku. A i když sám se považuji spíš za lína, netrvalo mi dlouho skočit na háček. Mluvil jsem sice o třináci letech existence kapely, ale z původních členů se kormidla zavile drží pouze kytarista Sahsnot, ostatní se na česlech Bornholm zachytili jako náplava v rozmezí let 2007 a 2012. Původní směřování kapely tak mělo možnost se časem vyvíjet a nasávat nový lidský rozměr.


Bornholm hrají takový nenásilný metal, někdo by řekl black, který je postaven na silných melodiích a málokdy sklouzne ke své syrové podstatě. Má mnohem blíž k epickým hymnům jejich krajanů Sear Bliss než k severským metelicím a tato skutečnost je markantní zejména v nasládlých atmosférických momentech. Pod ně se pevným rukopisem podepisují výrazné klávesy a sólová kytara, které se doplňují ve snaze omotat si posluchače kolem prstu. Nic extra náročného, pouze vtíravý a vytrvalý tlak na ušní blány. S černotoou má tato desku společného spíš pomálu. Je poměrně jemná a hodná, a v tvrdších pasážích na nás jen zahrozí prstem, než že by představovala vážnou hrozbu. Častá akustická hrábnutí do strun a celkové pojetí Bornholm odkazují spíš ke kapelám, jež se svým epickým metalem holdují kultu pohanských bohů a lesním scenériím.


Podobnost s jejich slavnějšími kolegy se nabízí nejen spřízněnou melodikou, ale vyvstává na povrch i při srovnání stavby skladeb. Pomalé vyhrávky se v obou případech často a náhle vrhají do ryhlých pasáží komentovaných chraplavým hlasem, časté jsou deklamace s malovanou širou stepí na pozadí. Klávesy se snaží pokrýt větší plochy než by se vydávaly do konkrétních prstokladů. Vokalista Sregh, který je v kapele novicem, si s dominujícím jemnostylem ví rady a sebejistě propůjčuje svůj čistý hlas snaze vyvolat iluze fantaskních pohádek. Zmínit je třeba i jeho skřehotání, jež má na albu své nezastupitelné místo, ovšem které se nijak nevymyká standardu. Album nabízí v klasické verzi jedenáct skladeb v celkové délce třičtvrtě hodinky. Limitovaná edice přináší bonus ve formě dvou skladeb navíc, z nichž jedna je Valhalla, tedy cover od Bathory.

 

Přes vcelku sympatický dojem, který z alba Inexorable Defiance mám, se nemohu zbavit pocitů jisté lacinosti. Celek je homogenní, drží hezky linii, ale i přes zřejmou snahu zavonět melodickým nápadem jen málokdy vynikne silnější moment a deska má co dělat, aby mě přemluvila k dalšímu poslechu. Melodie se mi po čase zajídají a musím si dopřát čas, abych je zapomněl. Já když mám chuť na čabajku, tak raději volím Sear Bliss. Takže dáme lepší průměr a už o tom nebudeme mluvit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

abelt / 26.10.13 9:15

Díky za tip:), super počin, vhodná alternativa ke všem alternativám, post, prog "blackům". Hned při prvnich tonech tý kytarový stěny mi na mysl přišlo "Moon in the scorpio", krom těch Limbonic Art třeba i ranný Covenant či v rychlejších pasážích staří Emperor, což je samozřejmě dáno subjektivním vnímáním hudby. Zvuk je cíleně zastřenej, ale vše co má bejt slyšet, slyšet je a náká krystalická čistota zvuku by u takovéto nahrávky byla dost kontraproduktivní. Jednodušší klávesy mi nevadí jsou-li vkusně a s lehkostí zakomponovány a nekurví atmosféru, což se zde myslím vcelku podařilo.Přidány i zdařilé ambientní plochy, nebo spíše plošky. Deska nenudí a těch třičtvrtě hodiny uteče jak voda. Prostě deska mi sedla a v tomto případě ty retro argumenty ponechávám pěkně stranou a k hodnocení si přidávám 2 body.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky