Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Třebaže jsem od Lustre naposledy slyšel Night Spirit, snad mi nic zásadního v jejich diskografii neuniklo. Mám tu před sebou jejich aktuální počin Wonder a jistý posun je skutečně znát, však to máme nějaké čtyři roky vývoje. Jednočlenná kapela v čele s osobou jménem Nachtzeit (workoholik každým coulem), krom zmíněného a nyní probíraného alba, stačila letos vydat ještě EP a kompilačku. K historickým faktům ještě můžeme přičíst, že aktuální album je čtvrté dlouhohrající a obsahuje čtyři skladby.

Hudba od svého začátku jde přímo na věc. Už při prvních vteřinách s její přítomností nám otevře svou chvějivou náruč a obepne tělo medvědím sevřením. Konejší a utěšuje. Je totiž s námi zadobře a dokáže si zalamentovat stejným způsobem jako my. To se promítá zejména v použitém skřehotavém vokálu, který odráží ponurost těchto dní. Nespokojenost je vyburcována krátkou vokální pasáží a pak už přijde jen do škrábání po zádech. Tep se pomalu uklidňuje, hlava chladne, křečovité zatínání rukou povoluje. Naštěstí toho zlého black metalového na albu příliš nenajdeme, takže pokud zrovna čmucháte nějakou UG prasečinu, máte smůlu. Lustre je daleko atmosferičtější a konejšivější hudba, mající v sobě cit a galantnost. Využívá ambientní přísady pro zvláštní nalazení mysli a docílení patřičného rozpoložení, které v nás vyvolává současná podzimní (postvolební) atmosféra. Jde o stavy melancholie, snění a unikání ze současna.

Album je proto klidné a hezky se poslouchá, jediné, co jej může narušovat, jsou právě použité vokály, mající funkci varovného signálu, aby ten náš snivý úlet nebyl návykový a neměl fanatického důsledku. Nálada alba se tím pádem mění, mění se jako barva listí na stromech, přeřizování hodin, den a noc, barva zvolených stran. Ovšem nepřetrhává a nepřerušuje určitou linii, kterou protkává celé dílo. Onou linií můžeme označit zvolené tempo, je totiž přesně takové, aby nám stačilo do kroku. Nespěchá, jen se potuluje a prohlíží okolí. Občas někde pozastaví, jindy popoběhne, ale vesměs nemá znepokojující vlastnosti nestálosti a přelétavosti. Nápomocny mu k tomu jsou i klávesy s dominantními nekonečnými melodiemi. V pozadí, ale opravdu v pozadí je black metalový roj kytar a někde v mlhavé dálce stojí bicí. Víme, že tam někde jsou, spatřujeme jejich obrys, ale nekazí nám ten pocit z panoramatického pohledu. Vniknout do útrob této desky nebude jistě pro nikoho problém. Její atmosférická kolonáda je k procházení přizpůsobena všem, kdož jsou schopni nasávat sílu podobného prostoru. Můžeme ji přirovnat k Isolated, Austere, Lantlos či dalším.