Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bratnta Bjorka snad není nutné představovat, jméno bubeníka a zakládajícího člena Kyuss je dostatečně zapsané v povědomí všech fanoušků stoner rockové muziky a jeho sólová dráha dostatečně dlouhá a natolik plná zajímavých desek, aby si ho všimli možná i fanoušci mimo žánr. Těch desek je všehovšudy deset, ať už vydaných čistě pod jménem Brant Bjork, nebo (jako v případě té aktuální) pod lehce upraveným názvem odrážejícím aktuální stav věcí vezdejších.

Brant Bjork and The Low Desert Punk Band

Vlastně ani nevím, proč mě překvapuje politika rakouského vydavatele Napalm Records, pod jehož jméno jsem si ještě před pár lety řadil především evropské metalové kapely ubírající se více méně folk / gothic / heavy / klávesy směrem, což se ale začalo měnit a aktuální, sáhodlouhý seznam upsaných kapel připomíná nejvíc obchod se smíšeným zbožím. O stoner rocku se začíná mluvit opět o něco víc, odkaz Kyuss a celé Palm Desert scény evidentně žije, a tak u Napalmů jako správní obchodníci reagují. Z poslední doby vzpomeňme na zajímavou desku Mamoth Mamoth, krátkou spolupráci s Karma to Burn a pak samozřejmě poslední řadovku Monster Magnet, kterou jsme vytahali za ucho i u nás na Echoes.

Tentokrát tedy Brant Bjork. Už dopředu je třeba předeslat, že úloha a pozice novinky „Black Power Flower“ je do značné míry nelehká, a to z prostého důvodu – předchozí album „Gods & Goddesses“ bylo výborné. Ba co víc, bylo a je naprosto skvělé. Vracím se k němu enormně často a pohoda vyřezaná do drážek modrého vinylu má pro mě dlouhodobou platnost. Není divu, že na reedici s upraveným artworkem došlo ještě toho stejného roku.

Nová deska je slabší, píšu to rovnou. První dvě skladby jsou bezva, stoner rocková klasika s boostrovaným zvukem kytar a hlavou v činelech, které v refrénech znějí jak za starých dobrých Kyuss. Ale už u třetí skladby se najíždí na takový standard, mnohokrát slyšený, sice dobrý, ale prostý silnějších dojmů a takové té stoner svěžesti. Když mi navíc závěrečná kytarová masáž připomene souputníky Karma to Burn, prvotní nadšení se začíná pozvolna rozplývat. S následujícími dvěma kousky se zpomaluje a především v „Soldier of Love“ se pocit zkouřené pohody zase na chvíli vrací, kterýžto dojem skvěle umocňuje věc následující. „Boogie Woogie on your Brain“ je načichlá psychedelií, krásně roztáhlá a je to přesně ten typ skladby, který mě dokáže chytit a zlákat na pokec u piva, i když vůbec nemám žízeň.

Finále vinylové edice tvoří příjemná, ale nikterak výrazná dvojice skladeb a pro trochu zajímavosti je třeba dojít až k edici na kompaktu, která obsahuje dva velmi zajímavé kousky. „Hustler’s Blues“ začíná jako triviální rocková balada, jen se syrovějším zvukem a chrchlavou kytarou, ale rozvíjí se a graduje tak výborně, že vlastníci vinylu můžou jen tiše závidět svým pětipalcovým kolegům s kompaktem. Stejně tak úplně poslední věc „Where You From, Man?“ patří do kategorie skladeb, jejichž psychedelické dálavy mají sílu rozpouštět všechny trable světa. Myšlenky na Monster Magnet sice někoho napadnou, ale další potáhnutí z vodnice je snadno zahalí kouřem a odnese někam pryč.

Celkově nemám problém přiznat desce pevnou půdu pod nohama, místy se vyskytující silné místo a poměrně poznatelný Bjorkův otisk. Ovšem jedním dechem dodávám, že na bednu to dneska není a že nejen v historii kapely a žánru bylo už veseleji (stačí vzpomenout třeba na poslední věc Greenleaf, že jo). Tentokrát žánrová klasika, jedna z těch lepších.