Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to jednoduchý, Cultes Des Ghoules s další deskou a fandové blacku jsou z toho úplně pryč. Jmenuje se to Sinister, Or Treading The Darker Paths. Nu a všechno funguje tak, jak jsme si mohli za ty roky navyknout.

Takže pět skladeb, jejichž stopáže jsou rozsáhlé a dlouhé. Black v takovém opravdu ošklivém vyznění s vokálem, který se chvíli jeví jako skutečně frázovaný text a pak se mění v prapodivné skučení a mručení. Jediné, co mi k té muzice ale vůbec nesedí, je obal. Ruka zarážející dýku není zrovna výjev, který by mi kdovíjak evokoval cosi hrůzyplného, ale tmavé zpracování a černočervené barvy vždy působí trochu zádumčivě. A to jsme se ještě nepodívali do pozadí, kde se krčí jakési lidské tělo. Takže to hned působí jako mord. Ale jinak je ten obrázek docela jalovej, dle mého soudu. To deska minulá působila citelně jinak.

Do dnešní muziky Cultes Des Ghoules se přidal jakýsi archaicky zvuk prapodivných kláves. Jejich hlas by sám o sobě zněl asi dost otravně a rušivě, ale v kombinaci s burácivým blackem jde o zcela jiný prožitek. Ten black je totiž náležitě obskurní a hnusný. Celé je to takové zašpiněné a zlé. Třeba první kousek je naprosto odzbrojující majstrštyk. Monotónní kolovrátkové tempo, kde se toho za celou dobu trvání zas tak moc neobmění, ale působí to neskutečně silně a podmanivě. Hlavně ty klávesy společně s vokálem tomu dodávají správnou šťávu. Tahle věc prostě nemá chybu. Jenže pak přijde dvojka, která mi místy dost okatě připomněla Mayhem v období De Mysteriis Dom Sathanas. Všem se vám jistě vybaví ten nakřáplý zvuk a bestiální zpěv. Tak tohle je jasný odkaz, ale žádný plagiát. Už kvůli té stopáži a celkové konstrukci skladeb. Bavíme se tu zejména o zvuku a pocitech z nahrávky.

Otevřeně říkám, že tahle muzika asi neosloví fanoušky instantního klávesového blacku. Přesto jsou zde klávesy celkem častým jevem a v častých případech i dominantou. Ale neházejte jeden nástroj do stejných vaků, neboť není pytel jako pytel. Tyhle klapky mají vskutku zajímavou barvu a náramně se tak hodí k doplnění zbytku. Takže žádné unáhlené předsudky. Hlavním motivem jsou stejně košaté kompozice, které připomínají oběžnou dráhu. To proto, že se občas otáčí kolem dokola a nemění směr. To dělá z téhle kapely určitý originál, ačkoliv mi novinka svým charakterem trochu připomněla i letošní Urfaust. Jenže oproti zmíněným, jde o výrazně ušmudlanější a divočejší provedení.

Těžko uhrabávat výsledek na úhlednou hromádku, když ta hudba je taková rozverně roztěkaná a divoce šílená. Nebojí se být až perverzně vlezlá a otravně s vámi cloumat, jakožto se spořádaným posluchačem, jenž s rukama v klíně naslouchá svým reproduktorům. Na to jsou Cultes Des Ghoules až příliš zlí kluci. Takže verdikt zní dost nadšeně a skoro se mi chce dávat nejvyšší body, ale to je asi předčasné. Tohle prostě baví, ten bordel je mi sympatický. Kombinace magického kolovrátku s nezkrotitelnou energií explozivního blacku je odzbrojující.