Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Brutally Deceased - Chasms

Brutally DeceasedChasms

Bhut18.12.2024
Zdroj: CD #DOOM230-2-1
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Vysoká jakost death metalového umění v krásném balení. Pravidla jsou dodržena do puntíku. Všechno je to obecně až příliš precizní, což je jenom dobře.

Dlouhý čas utekl od roku 2016, tedy od dob, kdy jste mohli hltat novinku Satanic Corpse, kterou kolega podrobil své analýze. Může se zdát, že kapela od těch dob dřímala v tvrdém spánku, ale ticho drobátko prořízla břitva split alba Scornful Death Trail (souputníky byla polská death metalová mašinérie Embrional). Kdo trochu víc brouzdá tuzemskými vodami, tak však jistě pochopí, že se jednotliví členové kapely zapisovali do hudebních dějin i jinými počiny jiných ansámblů neméně výrazné ražby. Ale neodplouvejme myšlenkami jinam.

 

Teď a tady jsou Brutally Deceased zpět a třímají v rukou nové (čtvrté) řadové dílo Chasms. O fyzickou edici se postarala Doomentia Records, která po ukončení tvůrčí přestávky neustále roztáčí hbitější a hbitější převody vydavatelské práce, a konta peněžních ústavů oddaných posluchačů a bláznů. Nosiče chystané touto značkou totiž jsou nejen hudebně zajímavé, ale i jako fyzické artefakty jde o pozoruhodné unikáty. Může se sice zdát, že obyčejný digipak, na kterém je novinka Brutally Deceased distribuována, není výrazný, ale opak je pravdou. Šikovně a úplně pochopená role tohoto nosiče nabízí i příjemný pohled na titulní obrázek alba. Ten vytvořil umělec Maciej Kamuda a jeho práce dokáže dobře korespondovat s hudební náplní. Zde leží důkaz.

 

 

Tři základní atributy, které vždy dělaly kapelu kapelou, jsou k mání i nyní. Je to především výrazný, nekompromisní a nanejvýš brutalistní vokál. Víc death metal už nejde být. Jestli bych měl někdy stavět žebříček death metalových zpěváků, tak Žlababa bude snad na první příčce. Druhým prvkem míním obecný chrastivý švédský zvuk, o který se opírá třetí element – kytara. Náležitě barvitá, melodická, úskočná a zcela šíleně se pohybující. Výklep bicích nástrojů nově obstarává Tomáš Mařík, který rytmičák nešetří, ale dokáže rozehrát i zajímavou zvonkohru plechů. Tady se prostě sešlo hned několik šikovných muzikantů, aby dali vzniknout death metalové události ČR pro rok 2024.

 

Ačkoliv se na první dobrou může zdát, že tohle album je nekompromisním výplachem bez prostoru pro jiná obohacení, tak bystré ucho a dobře míněná rada opakovaného poslechu zaručeně vydoluje velmi pestrou a nápaditou škálu detailů a pasáží, které dělají celek ve výsledku velice pestrým zbožím. Jsou to snad až nenápadné detaily a střípky, které však výslednou nálož patřičně zdobí a obohacují. Stejně jako je obal plný detailů a výsledkem precizního procesu, tak i hudebně tu máme servis funkčních a okouzlujících manévrů. Můžeme obecně hovořit o tempu, strunných vyhrávkách a výpadech i o bicí baterii, která celý kolos de facto kočíruje. O vokálu už jsem řekl, že víc death metal býti nelze. Tak to prostě je.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky