Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bütcher - 666 Goats Carry My Chariot

Bütcher666 Goats Carry My Chariot

Ruadek2.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio Technica ATH M40X
VERDIKT: Svět ještě není úplně v hajzlu, dokud někdo vydává tyhle retro nasypávačky. Radost tohle poslouchat, půlhodina čistě pro rámus kovového ražení.

Tak dnes to bude kapku šílené. A bez kapky slitování. Mám tu totiž velkou pecku z minulého roku, slyšící na jméno Bütcher. Jo, pod tímhle názvem se patrně nemůže profilovat vysoce filozofická kapela s přesahem, ale jen parta řádně ujetých borců. Že jsou Bütcher ještě o trochu větší hovada, zjistíte, když si pustíte jejich video, které by se tu mělo mezi řádky potulovat a budete mít už poměrně jasno, o čem že to tady chci psát.

 

Dejte si vedle sebe thrashové bicí, blackovou špínu, hevíkové kytary a řádně uštěkané vokály a je to tady. Jenže ono tohle není jen špína vydrhnutá z krysího zadku dole v garáži, ale pořádně našlápnutá řacha, která má v sobě tolik energie, až se chce zaskákat si v první řadě. Retro jako kráva.

 

 

Bütcher jsou kombinace starých věcí od Mercyful Fate, Celtic Frost, Agent Steel nebo Darkthrone. Je to jako pokus dostat tohle všechno na jednu placku, co se nad poměry vydařil. Máme najednou zpátky devadesátky, uřvaný kytary, řev, co nemá problém vytáhnout to na ječák až z paty a bicí nasypaný tak, že kapela prostě po většinu stopáže nezpomalí. Má to devět skladeb, z čehož bych s klidným srdcem vyhodil první a poslední věc, které jen uvádějí a končí děj a máme tu okolo půl hodiny čistého času jen sami pro sebe. Takže vyfoukat mařeny, zhasnout, zahulit a pořádně osolit aparaturu.

 

Fakt mě baví, že tohle si ale vůbec neláme hlavu s tím, jak to do nás nasypat. Je to celý podaný s takovou suverenitou, až se trhnou džíny. Myslel jsem si, že po singlové Iron Bitch se to musí na chvilku zpomalit a ono ne. Žádný výdech, trocha onanie bokem, vyhrávky, prostě nic. Další 45 RPM Metal seká jako mašina do krve hned od boku, natřískaný, kytary jedou úžasnou jízdu mezi hevíkem a thrashem, nevíte, točí se hlava. Chcete víc. A pak to po necelých čtyřech minutách skončí, prach si pomalu sedne, aby začal Metallström/Face the Bütcher. A tady už víte, že tahle jízda nepovolí.

 

Těch vzorů je hodně. Nakonec ve Viking Funeral připomenou staré Bathory (z období Hammerheart) nebo v titulní 666 Goats Carry My Chariot o něco víc Mercyful Fate (po těch se vokálně sklouznou i v singlovce Iron Bitch). Velmi příjemné vzpomínky, zahrané s citem, kdy zjistíte, že tihle hoši prostě ctí kulty.

 

 

Tahle recenze nebude dlouhá, takové není ani dílo, ke kterému se váže. Je to totální retro, které tentokrát nevzniklo jako poklona devadesátkovým gothic-metalovým modlám, ale ke špíně a agresivitě, jaká v té době vznikala. Bütcher se hlásí k odkazu na bandy, co vymetaly kluby v dobách, co řada z nás ještě nosila dlouhé mařeny a trávila čas v klubech. K ostré muzice, která pálila v hrdle jako kořalka a zbývalo protočit palici do rytmu. A tohle občas všichni docela potřebujeme. Nic víc bych na té desce nehledal.

 

Pokud se jednou Bütcher zblázní a začnou mít pocit, že by bylo dobrý dělat umění, bude to v hajzlu. Teď je to ale naprosto v pořádku a já doufám, že svou kadenci ani příště nezmění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 3.3.21 17:47odpovědět

KILL KILL KILL!!! Tohle je moje. Z tohohle bude ještě tenhle rok bolet za krkem. I ten devítiminutovej titulní song má v sobě tak dobrý riffy, že celýmu tomu námelu nepřekáží. 9/10 a pouštim znova.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky