Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Komu se nelení, tomu se zpravidla zelení, ovšem v případě posledního počínání pana Curtis-Brignella může tato bohulibá činnost vést k barvě nejtemnější, tedy černé. Předpokládaná bohulibost je rázem také ta tam, neboť směřování alba "Setter of Unseen Snares" je povětšinou vedeno trajektorií black metalu. Nesmírně aktivní člověk, tenhle Curtis. A v průběhu jara loňského roku si vzal do hlavy, že ten nový bude dobré zahájit půlhodinou provokací na téma "primitivní black a sem tam ještě něco". Ono by to bez drobných pohledů ven z úlu ani nešlo, protože Caïna jsou prostě Caïna a jejich laškování se styly je výmluvné. Tím drobným pohledem je myšlena těžkotonážní skldba "Orphan", která svou opulentností zabírá půl alba.

Podstata desky je však jinde. V hrdém zatínání pěstí, v uchopení pravé black metalové sekyry, samozřejmě s nesmlouvavým výrazem ve tváři a nezbytnou krví na rukou. Když se pak během útočení titulní skladby probudí starý duch Burzum, možná se i zpustlík Varg, pokud zrovna nepáchá zas nějaké vylomeniny, potutelně směje pod vousy. Zkrátka to tam je, ta rouhající se prostoduchost. Na všechno máme jen půl hodiny, není čas ztrácet čas. Nepočítaje mluvené intro, album přináší jen pět skladeb, které proletí kolem závratnou rychlostí.

Násilně, bez zbytečných onanií, serepetiček a hlavně věrně. K tanci a poslechu je třeba být nalazen na vlnu nehumánní obsese, krvelačně slídit po bytě a s ničím a nikým se nemazlit. Pak je najednou po všem, všude jen podivné ticho a tma. "Setter of Unseen Snares" sekne drápkem, vypustí z chřtánu síru, ale po chvilce zmizí jako pára nad hrncem. Je ovšem pravda, že materiál na desce patří mezi, co umí zaujmout a o to milejší je se k takovým vracet. A přesně tuhle činnost nové album Caïna bez přestání vyžaduje. Není to jen obyčejná rychlokvaška, ale slušně kreativní black s trochou přidané hodnoty.

Vedle dokonalé proměny projektu v černozemní akt, je zajímavostí alba účast několika hostů. Postupně se prostřídají vokalisté Laurence Taylor (jinak atmoblackoví Cold Fell), mnohem známější tvář v podobě Vice Martyra (Hateful Abandon) a Michael Ribeiro (Lifedeceiver). Co dál? Dál už asi nic. Kdo má rád black metal, nechť se po novince Caïna podívá, bude mu pár minut dobře po těle. Kdo raděj zajde do kostela, ať tam svůj pobyt pro jistotu o půlhoďky prodlouží a vyhne se té krátké vichřici venku.