Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cannibal Corpse - Violence Unimagined

Cannibal CorpseViolence Unimagined

Sorgh6.7.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Nošení dříví do lesa? V případě Cannibal Corpse to je a není pravda. Tuhle notoricky známou chásku není třeba představovat, na druhou stranu je boží, že tady stále jsou a natáčí zatraceně dobrá alba. Nebude od věci se podívat na to poslední, které se už od pohledu nezpronevěřuje kultu přívětivé řezničiny.

Co si budeme povídat, kanibalové jsou jedineční a za svoji osvětovou činnost by si zasloužili nějaký diplom, nebo řád zasloužilých umělců. Smrt v jejich podání je sranda a člověk se skoro začíná těšit na nějaké to prolití. Studuje barvité scény, které provázejí jednotlivá alba, sympatizuje se zanícenými řezníky a zvědavě jim kouká pod ruce. Jo, tak takhle se otevírá kloubní pouzdro... 

 

Violence Unimagined je neuvěřitelné patnácté vydání řeznického zpravodaje a nese klasické znaky svého rodu. Rozšiřuje portfólio skvělých obalů a ne poprvé ve dvou verzích. Tu rozšířenější nepovažuji za kdovíjak povedenou, naopak jedno z vinylových vydání má obal přesně podle mého gusta, to znamená více corpses, nějaké kulisy a hodně purpuru. Je to stále stejná dílna (Vincent Locke) a v obou případech se můžeme kochat spoustou krásných detailů. Jejich diktát vás povede i hudebním obsahem a bude vás laskat ostřím sekery.

 

Kanibalové jsou zase masakr, ale uměleckého ražení a protože jsem je opravdu dlouho neposlouchal, tak jsem zapomněl, jak technicky vybavená kapela to je. Ani s tolika křížky na hrbu se nespokojují s tupým hoblováním, i když jejich motorárna má koule a já ji mám upřímně rád. Skladby protkávají melodické vyhrávky, které samozřejmě nejsou určeny k tanci, ovšem fanoušky s přiměřeně poškozeným cerebrem naplní láskou a obdivem k vysokým tónům čistého zoufalství. Důležitá je hra s rytmem. Dusné, pomalu se převalující soukolí střídají zběsilé rytmické pasáže, kdy i širokokrký Corpsegrinder musí zručně přepínat jednotlivé hlasové kvalty. Jeho vokál je stále silný, chorobně chropotný a dokáže odsekávat jako zpruzená guvernantka. Ovšem hlavní síla kapely byla a je v kytarovém tandemu, který dává do placu potřebnou hmotu. Určitým překvapením je fakt, že na sólové kytaře se objevil Eric Rutan. Vystřídal Pata O´Briena, který se dal na dráhu zločinu a musel být odejit. Na jak dlouho čert ví, ale takhle se nechat chytit, to je trestuhodné. Kanibalové si hudebně určitě nepohoršili a těžkotonážní duo Rutan/Barrett šlape jako výkonný dieselagregát. S hloubkovou podporou Websterovy basy kruťárna a skvělý zvuk.

 

Surround, kill, devour! Název skladby jakoby vystihoval náladu celého alba. Živelná ofenzíva rychle se střídajících rifů je jako stádo pěšáků co tě obklopí a za chvíli není človíčka. Jaká zrůda tohle dokáže s takovou rychlostí, s takovým nadšením a neklopýtne? Holt Cannibal Corpse. S léty neztrácí chuť a drtivě dávají na odiv svoji dominanci. Z hromady většinového death metalu vybruslili do úrovně slovutného tělesa, které death metal šlechtí a popírá teorie o jakémkoliv vyprázdnění. Cannibal Corpse se podobně jako Vader stali živoucí legendou a aktuální řadovka je důkazem, že do důchodu je ještě daleká cesta. Sice ne moc dobrodružná a napínavá, ale s dobrým povrchem a jistým cílem.


Přeji rozkošné chvění při sledování klipu...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 8.7.21 10:58odpovědět

Hodně lákavé čtivo, navnadilo mě to ke kanibalismu. Rutan je asi nakopl.

Bivoj / 7.7.21 21:28odpovědět

Tadle deska se povedla

Bodin / 6.7.21 12:57odpovědět

Naprosto parádní album!

Victimer / 6.7.21 5:16odpovědět

Cannibalové našlapaní, technicky i zvířecky. Hodně mě to letos baví, žádná rutina se nedostavuje.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky