Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Náhodné klikání na youtube se pokaždé nevyplácí. Plno hovadin člověka umí unavit, nicméně „objev“ takových utajených perliček, jako jsou polští Rarog'g, umí potěšit. Z hledání informací a všeho možného kolem této kapely, vyplývá, že za sebe nechává hovořit muziku. Svou tvorbu nesvěřuje do rukou žádnému labelu, ale vydává si ji sama. Rovněž obaly, zvuk atd. má pevně ve svých rukou. Zaujalo mě, že Rarog'g není začínající kapelkou, ale scénu brázdí dvacet let. Aktuální řadovka Homo ad Fundum je třetím počinem, kterým dávají světu na vědomí, že nevšimnout si jich by byl hřích.

Při zběžném pohledu na sestavu je potěšujícím faktem, že až na změnu na postu pěveckém a zároveň basujícím v počátcích drží pánové věrně při sobě beze změny. Přitom si lze všimnout, že se všichni věnují dalším, neméně zajímavým projektům (např. Lathspell). Rarog'g produkuje už od své prvotiny Fire melodickou formu blacku. Ta samozřejmě v počátcích ještě neoplývala silnou podmanivostí následujících desek, ale k povšimnutí je vyspělost a chytlavost materiálu. Přesuňme se ale do současnosti, která zastihla kapelu v mimořádné kondici. O polskou scénu nemám strach, svou ohromností plnou velkých jmen dobývá svět už pěkně dlouho. V tak silné konkurenci není snadné vyniknout a mnohdy se tak ani nestane. Rarog'g se proto drží stranou. 

Jestliže Fire nabízela silné melodie a bohatou atmosféru, eponymní následovník ubíjel posluchače surovostí, přesahující bohatě deathové hranice. Homo ad Fundum, které je plné poutavých vyhrávek a pozvolného tempa, se od svých předchůdců odpoutala nečekaně daleko. Zároveň se jedná o první počin nazpívaný v mateřském jazyce. Stylové kormidlo Rarog'g natočila směrem, kde vládnou velikáni jako Mgla nebo Mord'A'Stigmata. Nálada desky Homo ad Fundum mi je velice příjemná. Rarog'g ve své přímočařejší rovině dokáží vykouzlit velice silné okamžiky. Zmínil jsem ale volnější tempo. Kapela umí sypat, což dokázala na předchozích deskách. V současnosti je tempo mnohem variabilnější, přizpůsobené náladě dané skladby. Ještě aby ne, když za bicí sestavou najdeme hostujícího Daraye z např. Vader, Vesania, Dimmu Borgir a spoustu jiných. Mou pozornost si deska získala vskutku nádhernou linkou v závěru Poprzez czarne światło. V ten okamžik jsem věděl, že se nebude jednat o letmou známost.