Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cataract - With Triumph Comes Loss

CataractWith Triumph Comes Loss

Michal Z24.2.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Krok zpět se Švýcarům moc nevyvedl. Pokud chcete někomu udělat radost, sáhněte raději po předchůdci, nebo ještě lépe po následujícím albu z roku 2006 „Kingdom“.

Švýcaři Cataract vydávají v roce 2004 následovníka rok staré fošny. Další várka nasranosti, frustrace a chuti si poctivě zamlátit do nástrojů přitéká pod titulem „With Triumph Comes Loss“. Pánové evidentně trochu trpí přetlakem a je třeba si nachystat více materiálu na koncerty a patrně i lehce pootevřít přetlakový tvůrčí ventil. Kotouč z roku 2004 neochromuje svojí originálností či stylotvornými čáranci, jde přímo na branku, navazuje na předchůdce zcela logicky. Z celkového pohledu na tvorbu Cataract se tento zápich do metalcore záplavy jeví jako uspěchaný a nedotažený ve všech směrech, možná byli tlačeni firmou, nebo vlastní neukojitelnou touhou mít venku další silný materiál, bohužel záměr se příliš nevydařil.

 

Úvodní čtyři kousky v playlistu jsou dosti monotónní, bez efektu překvapení. Brzy se přistihnete, že myslíte na zcela jiné věci. Plujeme ve střední třídě metalcoru, suneme se v hlubokých kolejích, projetých karavanou metalcore mašin tvrdšího zrna, ale bez jakéhokoliv oživení nebo nečekaného zvratu. Vše zde už bylo. Samotní Cataract přežvýkávají sami sebe. Jde pouze o poctivou práci a citace na n-tou.

 

Náladu vyspravuje skladba „As We Speak“, kterou lze označit za pomyslný hřeb alba. Typický dobový představitel moderního metalu z počátku milénia posluchače nabádá, aby se s radostí skočil do metalcore bahna. Cataract se snaží býti v druhé půli alba zajímavějšími. Občas vyšlápnou z tempa a brázdí střednětempé zatěžkané vody. Všechno však končí v prasopalu kulometného kropiče. V těle se lámou slabší kosti. Metalcore v podání Cataract má vadu jako tisíce jiných - nudnost. Klišovitost v tomto stylovém zákoutí je dána současným rozmachem, a co si budeme povídat, s každou vlnou oblíbenosti daného stylu se vyrojila kvanta kapel, pouze živořících na vlně oblíbenosti. Stejný osud a úděl cítím i u Cataract. Dělníci stylu stojící u pásu nekonečné sériovky. Z fachy a šedi nás album vyprovází závěrečným kouskem, kde jsou kytary naladěny na Slayer vyprávění. Inu kdyby v podobném rozmáchnutí album notovalo častěji, stínalo by hlavy daleko lépe. Promarněná šance, až závěrem chlapíci ukazují, že mají na víc než jen bezduché rubanice.

 

Co více říci o desce, která je značně průměrná a nijak zvláště ničím nevyčnívá? Pravděpodobně můžeme snad jen doufat, že pánové z Cataract mají na víc, než předvedli a ještě nám nakopou zadky. Nejsem zastáncem, aby každé následující album kterékoliv skupiny bylo jiné, inovativní, nebo stylotvorné. V tomto případě po něm prahnu. Zvuk alba je pěkně nečistý, neuhlazený a drápavě ostrý, čímž vybočuje z řady výtvorů Cataract, někomu sedí více, z mého pohledu je pro Cataract vhodnější krystalicky čistá mohutná produkce s masivním zvukem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 24.7.18 10:18

Jo, je to bezpochyby špatně, každý má na to nějakej názor, dle mě se tohle dá vyřešit časem až se usadí prach a hlubší integrací, kdy prostě další generace si budou muset uvědomit, že podrývání letitých autorit je taková hezká evropská vlastnost. Já si ale hlavně myslím, že třeba většina těch kapel se ostatním náboženstvím tolik nevěnuje, protože jsou to povětšinou kapely z území s jinou, křesťanskou minulostí. Vždyť v estetice třeba evropských kapel se neustále objevují kulisy opuštěných chrámů, dómů, osamělých soch a jiných sakrálních staveb uprostřed ničeho, které budí zdání věčnosti a neměnnosti, přičemž jsou nám povědomé z historie, naší krajiny a nějakého kulturního dědictví. Pro nás evropany je v dědictví křesťanství stále skryto mnoho ticha a tajemství, proto je to logicky lákavější jej hudebně zpracovat než řekněme islám, který se pro nás bohužel stal kulturním šokem a tím pádem nějaký extrémní hudební reakce na něj v současné době by se svezly nejspíš na vlně toho šoku. Navíc pokud chceš se něčemu postavit, musíš to nejprve poznat a tuhle aprobaci tu má fakt málokdo, obzvláště z extrémní hudební scény. Proto si myslím, že to ještě bude chtít čas, ale i tahle studna se bude časem otevírat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky