Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dark Buddha Rising trestají své věrné posluchače již osm let a šest alb. Ani sever Evropy totiž není skoupý na nemocné doom metalové kreativce, kteří zapalují svíce v hluboko pod povrchem a poškozují hezké melodie všeho druhu. Jen vzpomeňme na spřátelené dřevorubce Horse Latitudes, vyšinuté primitivy Loinen, nebo na Tre kronor dealery Saturnalia Temple (poslední deska mě fakt nebaví). V naší redakci oblíbení Oranssi Pazuzu jsou myšlenkově i muzikantsky taky hodně blízko ... Jmen a jejich činů se dá najít samozřejmě víc, stačí si jen ve správný okamžik to které vybavit. A Dark Buddha Rising? To už jsou vlastně zasloužilí pěstitelé okultních přeludů.

Od těchto Finů jsme byli navyklí na ledacos. Zejména pak na šílené porce pomalu tekoucí hmoty, kde pachuť mrtvolna svírá psychedelická deka a v mnohých případech by se krve nedořezal. Nebo vlastně dořezal, ale se škodolibou chutí. Mystika Dark Buddha Rising je těžká na uchopení, složitá na správné podávání a špinavé kázání vůbec. Ovšem na úrovni. Moc dobře si pamatuji, jak jsem dva roky starou desku "Dakhmandal" louskal tak dlouho, až mi vyjevila svá skrytá tajemství a zasvětila do svých spiritualitou prohulených útrob, kde jsem byl nucen poníženě přiznat, že podobné masírování zasutých chtíčů se jen tak neslyší.

Novinka je o fous jinde. Definuje kapelu jako přehlednější a (v jistých parametrech) umírněnější. Představuje pouhé dva songy natáhnuté do typické nekonečnosti, u které se dá hezky zameditovat a na chvíli ztratit rozum, ale... je to přece jen (na potřeby a zvyky Dark Buddha Rising) vstřebatelnější nahrávka. V pár momentech pěkně našlapaná metla, ne nepodobná magii a vysílaným signálům z dílny Ufomammut. Tohle přirovnání mě napadne při poslechu "Inversum" podstatně častěji, než mnohá jiná u minulých nahrávek. Novinka je zároveň první deskou pro dva nové členy a první spoluprací s labelem Neurot.

Vnímat ovšem "Inversum" jako album na pohodu a nedělat si při jeho poslechu těžkou hlavu, je tak trochu bláhové. Ano, Dark Buddha Rising možná ubrali na čarování a nevytírají s posluchačem každý kout jeho podlomeného vnímání, ale pravý rituál trvá. O tom žádná. Jednotlivé proměny a halucinace jsou semknutější, jejich nahodilá beztvarost tvárnější a rozmazané představy nenechají člověka ve štychu celou věčnost, ale jen pár minut. Opakování je nadále matkou moudrosti, protahování čekání na možnou gradaci (která několikrát slušně kopne špičkou boty do pozadí) je znovu na úrovni zatuchle se povalující meditace, která zve na lepší místa, než je život v paneláku a časté návštěvy moderních lágrů znamenajících dokonale šťastné žití.

I "Inversum" je o více posleších a hledání. A dvě nové, kosmem nasáklé skladby zaručují, že nehledě na náturu alba, jsou tahle hledání nesmírně výživná a, i když možná trošku životu nebezpečná, přínosná. Na Dark Buddha Rising je holt spoleh a je fakt jedno, kudy se zrovna vinou jejich chmury. Vítej zpátky v chrámu zlověstného spasitele a naslouchej jeho poselství!