Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Všechny cesty vedou do nočních komnat, neb zrovna ony jsou tím pravým místem, kde najít hudební opisování Albez Duz. Kapely, která ve své tvorbě nenachází velké procento čistě originální produkce, ovšem kvalita, se kterou si umně bere odkud potřebuje, je na takové úrovni, že se na ně jednouše nemůžete zlobit. Albez Duz pro mne dosud byli velkou neznámou, ovšem jejich sklony k nočnímu metalu za svitu měsíce mne nemohly nechat chladným. Tam, kde se před drahnými lety potkávali Type O Negative se Saint Vitus a opodál stáli opření o náhrobek Cemetary v přátelském objetí se Sisters Of Mercy, tak přesně těmito místy se na svém druhém albu prošli i Albez Duz. Nezapomněli přitom vzhlížet k doom metalovému prazdroji, z jehož trůnu káží Candlemass, aby se cestou k jejich nekonečnosti dovolili otírat o vše raně gotické. Nebylo by tedy od věci, kdyby se na lep Albez Duz chytili všechny temné duše, jenž prahnou po troše záhrobní romantiky, není jim cizí doommetalová tradice a když vysvitne první ranní slunce, mají tendenci se schovat zpět do futrálu.

Jde o to, aby z těchto starých, prachem pokrytých ingrediencí, šlo umíchat chutné album se silnou náladou. A přesně tohle se dvěma hřbitovním kutilům z Německa podařilo. Z hudby Albez Duz dýchá noc, její mystika a taková ta stará škola atmosféry temně metalové kapely. Žádná laciná vampírská vykopávka, nebo přeběh lehkých žen gothic metalu v přímém přenosu, kterak pyštíc bloudí v podzámčí a rvou si hrdla i rodidla, kterou že ztráta panenství více goticky ranila. Obavy o hodnověrnost je dobré zahodit, louče jsou zapáleny samčí rukou a učebny v přízemí jsou připraveny na výuku dávného odkazu, ne jeho slepého následování.

Albez Duz k tomu posloužilo pouhých sedm skladeb a z toho jen šest vlastních. Poslední kus patří malajské Němce Tanitě Tikaram a jejímu velkému hitu "Twist in my Sobriety" (žádný další ani neznám...). Způsob, jakým ho podali pánové z Albez Duz, bych označil za přínosný, neb hitovku proměnili ve steelovsky klášterní tryznu, kdy každý ženský vnad zrychleně dýchá, protože to chvílemi vskutku vypadá, že Peťka povstal z hrobu. Opravdu už dlouho jsem neslyšel podobně zábavnou coververzi.

Celkově Albez Duz neexcelují, do svých starých vzorů mají daleko, ale dělají jim svým konáním čest. Jejich hlavní přínos tkví v tom dát vědět. A to dávají velmi důstojně. Na svět se díky nim dostalo sedm vyrovnaných skladeb, které obchází kolem vašich temných duší, nechávají je nadechnout se šera, neodolat procházce po zapomenutých komnatách a to je asi tak vše. Teď jde o to, jestli je to málo. Já myslím, že to stačí tak akorát a když se jim na chvíli podvolíte, jistě mi dáte za pravdu, že staré časy aspoň na okamžik ožily. A Albez Duz jsou ti, kteří mají koule na to nedělat věci hloupě a mimo. Tak přičichni k růži, k té, co kvete na hrobě tvé milé. Je to k uvěření a má to atmosféru.