Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cattle Decapitation - Monolith Of Inhumanity

Cattle DecapitationMonolith Of Inhumanity

Michal Z23.11.2012
Zdroj: MP3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Hudebníci ladně překračují své hranice a umělecky posouvají svůj extrém k dalším metám. Pánové zahlušili význam předchozího alba a definovali nový etalon. Věřím, že vývoj neustane a příště se bude historie opakovat.

 

 

Některá fakta na této planetě jsou pevně dána. Mezi tyto jistoty bezbřeze patří americká death grindová lahůdka Cattle Decapitation, která uspokojí nejeden náročnější chorý mozeček. Tři roky po skvělém předchůdci, přichází řízná evoluce, řízená nekompromisní zkáza "Monolith Of Inhumanity". Další věcí, která zůstala nehnutá, je autor chorobného obalu Wes Benscoter, který souzní z obsahem alba a přináší výstižný námět. Co nezůstalo při starém, je post baskytaristy. Nově se na albu představuje posila Derek Engemann (ex Unmerciful). Rytmická sekce Cattle Decapitation, co se týče personálních změn, dostává holt zabrat.

Vývoj jde kupředu a u těchto hbitých technických kovářů obzvláště. Předchozí placka byla nabita tísnivou naléhavou melasou, plnou zmaru a nelidské lidskosti. Trochu nyní lituji, že jsem u předchozího alba s body nešetřil, neb kdybych hodnotil stejným metrem novinku, byla by to nyní desítka jak vyšitá. Kam se mohou tito pánové ještě posunout? Od prvních náslechů je patrné, že extrémnosti se na novince přidává. Pozoruji fantastický růst schopnosti důkladně navodit nálady trýznivými melodiemi a třeskutými výplachy tělesných schránek. Hýbalo se i potenciometrem šílenosti a zběsilosti - na míru maximální, i když co je v měřítkách těchto amíků maximem? Co se nyní zdá být nepřekonatelné, může za pár let působit jako nevinná hra. "Monolith Of Inhumanity" v diskografii kapely znamená další posun k prohloubení hmatatelné agresivity a ničivosti materiálu, ruku v ruce s technikou hry a skladatelskou rafinovaností. Progres jak sviň.

 

 

Cattle Decapitation - "Kingdom Of Tyrants"

 

Komplikovanost a technika jdou kupředu, o tom žádná. Místy to nově zavání math bohy Meshuggah, ale jejich ingrediencí je použito v lékárenském množství. Cattle Decapitation zůstávají technickými death/grindery par excellence a nederou se do současných moderních proudů. Zarputile utváří vlastní jasně identifikovatelný obraz. Znovu dokazují, že žádný hudební styl není mrtvý, pouze záleží na tom, jak se k němu přistupuje a jak v něm lze nalézt nová schémata. Kombinace zvrhlých melodií s mašinérií dostává neotřelý rozměr a hudebníci tak otevírají bránu vlastní neomezené budoucnosti. Tihle amíci zamáčknou stopu pod zem nejeden moderní coreový ansámbl pouhým pohledem. Toto je skutečnost, toto je realita a tíživá tvrdá budoucnost, nikoliv umělý svět, plný marketingu a prodejních strategií s přemaštěnou marží. Nehraje se pro děti, ale fajnšmekry. Tady se nedočkáte jediného ústupku z urputnosti. Řežba ukrutná je povznášena neustálým přílivem myšlenek a postupů. Pověstná přidaná hodnota zde číhá za každým taktem.

Když už se album nadechuje k nudění posluchače, seberou tvůrci těmto tendencím sílu a vpálí vám napilovanou kulku do mozku. Jak jinak definovat opuštění old school pasáží, něčím tak šíleným a technicky namakaným, přitom tak chorobně melodickým. Erupce svinstva a negativismu držená v ukrutně vysokém technickém standardu. Přestože "Monolith Of Inhumanity" nasává současné vlivy, jsou uchopeny a přehněteny do vlastního rámce, známého výrazu kapely, která svoji tvář zvrásňuje do hrozivosti.

 

 

 

 

Mé pozornosti neuchází nectnost alba, kdy lehce za středem hrací doby začíná trochu přešlapovat na místě. Jakoby se album nadechovalo k finální erupci. Ta přichází v podání Cattle Decapitation jak jinak než rafinovaně. A devastující účinek? Nebuďte leniví, jděte mu naproti sami, stojí za to. Cattle Decapitation tak opět nahráli jedno ze svých alb, které lze označit za skvělé, neřku-li vrcholné. Pevně doufám, že s takovým laufem budou tuto tradici udržovat. Desítku si však schovám pro další vichřice, neb tuším, že následné anihilace budou sahat až za hranice možného. Chutě skrývající se v letošním ročníku Cattle Decapitation jsou pro mě jedny z nejlepších, bez rozdílu stylových vah.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 27.11.12 8:47odpovědět

Výborná recenze!

Lyriel / 23.11.12 17:48odpovědět

pěknej report, hudba super ... má to sluchohodný nádech ... palec nahoru

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky