Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Brutálního, nebo technického death metalu s chorobnou atmosférou není nikdy dostatek. Tyto smečky často bývají jednostranné. Sází na techniku a náladu neřeší. A naopak. Mezi sakra dobré patří američtí Chaos Inception, kteří na sebe upozornili před třinácti lety, kdy vyšla jejich druhá nahrávka The Abrogation. Tehdy mi učarovala, nicméně pod nánosem další a další muziky, starostí i radostí mi Chaos Inception vyšuměli z hlavy. Třetí album nazvané Vengeance Evangel by mělo být bráno jako krásný dárek ze starších dob, kdy kapely řádily a šokovaly svou nespoutaností. Chaos Inception ovšem nesází pouze na nostalgii nebo retro, či old school. Jsou ve své podstatě radikální pořád stejně, jakoby se na nich běh času v ničem nepodepsal.

Vengeance Evangel opět vydává český label Lavadome Productions. Což znamená nejen dobře pro kapelu – věřím, že se o ně Honza Fastner stará s láskou, ale také pro nás. Jeho výběr by měl být pro každého jasným signálem, že se jedná minimálně o dobrou muziku. A právě takovou je třetí nahrávka amerických hrdlořezů. Festovní nahrávkou, jakou fans brutální odnože death metalu nutně potřebují.

Přemýšlím, co vás při poslechu této výstavní desky liskne po hubě jako první. Chytlavá ilustrace? Cover art od pana Glomby? Delší stopáž a jedenáct skladeb? Nebo příjemně poslouchatelný zvuk, pod kterým je podepsaný Andrea Petucco a MSTR Sound studio? Nebo jednoduše to, že se nový materiál nese v lehce přímočařejším duchu než předchůdce?

Sestava kapely se smrskla. Zůstal Matt Barness a Garry White – ten se chopil vokálů. Bicí party výtečně nabubnoval Kevin Paradis, jehož portfolio je neskutečně bohaté. Energie Vengeance Evangel je ukrutná a doslova v posluchači vyvolává intenzivní agresi. Chtete řvát, zabít sebe nebo každého kolemjdoucího. Naštěstí je síla nahrávky taková, že vás vtáhne do sebe, přičemž nebudete schopni věnovat pozornost svému okolí. Miluju sólové vyhrávky pana Barnesse, který umí sekat jako kat, umí drtit mozky, ale také létat v oblacích. Dočkají se jeho obdivovatelé, kterým imponují najazzlé improvizace nabourávající brutální krasojízdu. Instrumenty jsou zde poměrně náročné, ale výše popsanou energií jsou snadno vstřebatelné. Své samozřejmě odvádí gurutální hluboký growl mistra Whita. Garry své hrdlo nešetří. Zvrací jako divé zvíře, mručí jako lev a řve jak na lesy… Ach, to je krásně hnusná slast!

Co vám mám povídat, při poslechu si budete užívat. Budete spokojeně mlaskat, jak krásně album zní. Je ponuré a obhroublé, ale čisté a ryzí jako srdce nemluvněte. Tohle je zkrátka právě takový death metal, při jehož poslechu nebudete přemýšlet vlastně o ničem. Necháte se unášet divokostí, trhat explozí nátlakové vlny a budete si užívat virtuozity i brutálního nářezu. Přitom se nejedná o žádný zběsilý extrém. Vše je sladěné, náladotvorné a technicky vycizelované. Mňam!

An Early Stream of CHAOS INCEPTION ‘Vengeance Evangel’ LP (2025) | PREMIERE