Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chelsea Wolfe - Apokalypsis (reedice)

Chelsea WolfeApokalypsis (reedice)

Symptom4.6.2015
Zdroj: 12" gramodeska (orange / black smoke), SH 127
Posloucháno na: Pro-Ject Debut III/Phono USB / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Deska v pravdě řečeno démonická, vrcholná sotva, rozhodující určitě (svým způsobem samozřejmě).

Třetí album – Chelsea Wolfe promine, počítám i zavržený debut Mistake In Parting – je zvláště při hlubším poslechu temné jako podkarpatské hvozdy za novoluní. Vyškrábané oči portrétu propůjčují obálce hororový nádech a na mysl se dere vzpomínka na tísnivou atmosféru Blattyho Vymítače ďábla. V tomto kontextu sedí i název alba zapsaný řečtinou na zadní straně desky. Samo „zjevení“ není ani tolik biblické, jako spíše osobní. Jde o intuitivní pochopení skutečnosti zachycené v hudbě, „zvedání závoje“ vlastními slovy zpěvačky.

 

K určitému obnažení skutečně došlo, album je čitelnější než předchozí The Grime And The Glow a konečně i samotná Chelsea Wolfe svou trému na pódiu zvládá bez závoje na obličeji. Deset skladeb tvoří monolit, který nekolísá ani v případě znovu nahraných skladeb Demons (dříve Bounce House Demons) a Moses. Intro a outro, běžně postradatelný materiál, dobře zapadají. Zejména v nestřežené chvilce zažije u Primal // Carnal nepřipravený posluchač slušnou introdukci… až do morku kostí.

 

 

Nad skladbami se vznáší přízrak Lo-Fi produkce, což pro daný typ hudby není na škodu. Vlastně bych řekl, že témbr alba je vážně dobrý a poslední slova outra To The Forest, Towards The Sea „What’s Happening To Me?“ jsou na místě. Prostředky použité k dosažení surreálného výrazu nezaskočí, nic než sestava klasických rockových nástrojů, pozlátko musí být zakleté jinde; v jedinečnosti maličkostí. Vezměte si například úvod páté Movie Screen, která je pro mě uhelným kamenem alba. Vrstvené smyčky hlasu, škrábání paličky o povrch činelu – elementární a efekt maximální. Z dalších favoritů bych jmenoval repetitivní Tracks (Tall Bodies) a Demons s boží valivou basou. Při poslechu sedmiminutové perly Pale On Pale se nad budoucím směřováním Chelsea Wolfe vznáší otazník. Masivní kytarová štěna jakoby vypadla z notového listu sludge metalové kapely, zpěvy s blízkovýchodním frázováním, solidní klávesový základ, paráda. Společným jmenovatelem skladeb je bezútěšná nálada a trocha reverbu pro umocnění požitku z poslechu.

 

 

Pokud limitovaný barevný vinyl neudělá díru do světa, tak do vaší peněženky určitě ano. Barvičky jsou fajn a osobně mi splatter desky nevadí (snad jednou až budu prohánět desky na lepším aparátu), jen kombinace oranžové s černou mi zrovna neimponuje. Středové štítky nestojí za řeč, vnitřní obal z lesklého papíru standard a matný singlefold zrovna tak. Funkčnost download kupónu sráží strana s logem kapely, tady se mistr grafik s pixelizací utnul.

 

Vzato kolem a kolem je Apokalypsis ta pravá volba pro příznivce sugestivního ženského vokálu s velkým rozsahem a atmosférické hudby, ze které jasně zaznívá tvůrčí invence. Chelsea Wolfe balancuje mezi žánry, ale neprodává, jak nakoupila – porůznu bere a vstřebává, tvoří svůj vlastní žánr.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky