Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Chelsea Wolfe - She Reaches Out To She Reaches Out To She

Chelsea WolfeShe Reaches Out To She Reaches Out To She

Victimer29.3.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Křehká víla se rozhodla najít svou střízlivost ve světě elektroniky. Byla to dobrá volba, byť sedmé album Chelsea Wolfe není jejím nejlepším.

Chelsea Wolfe ráda experimentuje se styly a zvukem svých alb a zkouší různá prostředí, kam zasadit svůj éterický vokál. Mohli jsme ho zaslechnout za doprovodu folkových aranžmá, blízko gothic rocku, stejně jako se nebál vlivů sludge metalu a nezanikl ani u elektronických věcí. Nezanikl nikde, naopak. Chelsea je ambiciózní autorka a ráda si dovolí vstoupit do různých hudebních komnat a důvěrně si osahat jejich atmosféru. A tu pak po svém rozvíjet a sdílet. Ve většině případů se jí to povedlo a v některých dokonce velmi. Její typicky naléhavý zpěv promlouval o psychických i fyzických útrapách z mnoha různých míst, které zabarvil do tmavě šedých odstínů. Byl plný strachu, stejně jako křehkosti bytí a citu jako takového. Protože Chelsea Wolfe je citlivá duše.

 


Další takovou zkouškou budiž sedmé album She Reaches Out to She Reaches Out to She. Na něm se autorka významně zapletla s elektronikou. S tou koketovala i v minulosti, ale na novém albu má vyloženě dominantní roli. I když je She Reaches Out to She Reaches Out to She kombinací více stylů, skrz ně je propletena syntetická síťka. V té zachytíme hodně trip-hopu, nechybí tu éterická křehkost a nechybí ani rockový drajv (hlavně na začátku alba). Můžeme se bavit o vlivech Nine Inch Nails, Depeche Mode a Massive Attack. Jsou zmiňovány samotnou Chelsea a jsou na albu skutečně slyšet. Můžeme se bavit i o střízlivosti, pokud se dozvíme, že se Chelsea po mnoha letech vykašlala na alkohol. První anti-toxické album? Možná i tak to můžeme brát. Pokud dáme na serióznější statistiku, novinka je také prvním albem, které vyšlo u labelu Loma Vista.


Když jsme si zmínili žánry, od věci nebude ani poměrně jednoduchá kostra písní. Od divočejšího, odpíchlejšího začátku, až po rozjímavější a klidnější kusy. Je vsazeno na přehlednost a snadné trávení. Kdo je na tvorbu Chelsea Wolfe zvyklý a ví, kudy a jakým způsobem se ubírala, jistě zaujme bezprostřednost, jakou She Reaches Out to She Reaches Out to She disponuje. Ano, je to pořád ta temná duše Chelsea, ale nevidím zde žádné větší překážky, které by deska měla posluchači stavět do cesty. Provede ho křehčí i řinčivější elektronikou, trip-hopovou oddechovou zónou, i post-industriální schízou. Dá prostor strunám i vzletnosti, ale nijak dramaticky se nevzdálí vstřícnosti a chytlavosti. Ta je v některých pasážích až velká. Opakovaně se potom člověk přistihne, že se jako u radiových singlů nechává vést snadno zapamatovatelnou linkou a nejde s tím jen tak přestat. Vše je ovšem pod dohledem všudypřítomné syntetiky na různé způsoby.

 


Jako každé album Chelsea Wolfe, jsem se i to nové snažil obsáhnout a pochopit co možná nejhlouběji, protože zrovna rukopis této dámy si to žádá. A jak snadno jsem se do alba dostal, za což jsem byl záhy odměněn několika lukrativními místy, dál už se moc nešlo. Jakmile ty první hity začaly blednout, deska už víc ze svých krás nepustila. Její krása je spíš mělká, což nemám úplně rád a čekal jsem víc. Takto zůstalo u toho, že She Reaches Out to She Reaches Out to She má své ambice v písničkové elektronice za doprovodu pár dalších prvků, a tak se i prodává. Je to hezké, chvílemi moc hezké, ale do hloubky se nejde a pod kůži se zadře jen pár věcí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Wajgl / 16.4.24 7:52odpovědět

Já jsem unešen, poslouchám to furt dokola. Za mě to nejlepší co jsem za poslední dobu slyšel.

Jirka D. / 2.4.24 8:49odpovědět

Zkoušel jsem to, ale asi ne moc poctivě. Nevím, nová Chelsea nezaujala.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky