Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cloudbreaker - Confinement Is Finite

CloudbreakerConfinement Is Finite

Sorgh7.2.2019
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Lpění na melodickém základu skladeb patří ke Cloudbreaker jako prdel na hrnec. Je to trošku jiný death metal než ten ze severu.

Tahle německá parta si zatím k mnoha posluchačům cestu nenašla a není divu. Aktuální fošna Confinement Is Finite je jejich debutem, kterému předcházelo jediné demo v roce 2015. Takže doposavaď žádná strhující kariéra, ale to se může změnit.

 

Prvorozenec  zní dobře a není z něj na první čuch cítit Švédsko nebo něco podobného, což je dobré. Jde o melodický death metal mající kořeny v trošku jiném substrátu. Průvodním znakem, který si Cloudbreaker vpálili na čelo, je docela logicky svižné tempo, které se jen nerado pouští otěží a zvolnění nacházíme jen  vzácně a spíš v refrénech. Ovšem výjimka i tady potvrzuje pravidlo a tak se dočkáme i několika nemetalových pasáží, ve kterých kapela na chvíli odkrývá škrabošku ryze metalového spolku.

 

Úvod bohužel nepatří mezi to nejsilnější, čím nás Cloudbreaker oblaží, ale byla by škoda, kdyby se posluchač chvíli po začátku rozhodnul stisknout stop. To pravé a ořechové je dál a jde o zajímavý materiál s potenciálem upozornit na dosud neznámé šance německého metalu. Confinement Is Finite je různorodé, pestré album, které vyznává systém kruhu a tak se v pravidelných intervalech vrací k nakousnutým motivům. Pozvolna se rozvíjejících skladeb, které končí jinde než začaly, se nedočkáme. Melodie patří k tomu nejzásadnějšímu materiálu, ze kterého se staví. Jejich model promlouvá poměrně čerstvým dechem a i přes typické trylky nezbedných kytar se dokážou zavrtat pod kůži. Za pozornost stojí nejedno sólo, které vyvrací rutinu z kořenů a přispívá k nastolení pořádku v tom, co je klišé a co hodnota. Nejen ve skladbě The Professional nacházím to druhé, skromnost a chytrost místo opuletních onanií. Často i mezi obligátními zdvojenými linkami se skrývá cenná ruda. Pro její vytěžení je důležitá stabilita, a tu poskytuje sice ne kdovíjak nápaditá rytmika, ale normy a standardy jsou svědomitě dodržovány a kapela si nedovolí žádnou neplechu.


Je zajímavé, že v přehršli různých zvukových zážitků je možné ještě objevit něco zajímavého a přitom to nijak nebije do očí. Cloudbreaker osedlali formu melodického metalu, tedy spíš neinfikované umění, ovšem i přes kytarovou krasořezbu jakoby mezi strunami občas zasyčela trocha síry, aspoň se mi tak zdálo v závěrečné CPE... Podobně i po nevýrazném klavíru v úvodní Dystopia/The Sunken Moon to bzučí jako kdesi v čertí školce. Jakoby na úvod i konec šlehly plameny pekelné, ale byly myšleny jen jako kulisa nebo vtip.

 

 

Co je u téhle desky navýsost příjemné a vůbec to není pravidlem, to je ženský hlas, který nás oblažuje v refrénu skladby Caught In Autumn. Bez snahy upozornit na sebe tahle pěnkava lehce okoření jinak ne moc nápaditý motiv a poskytne další z důvodů, proč se na album zaměřit. I zpěvák Maurice dokáže nasadit civilní výraz a zazpívat, většinu času ale dlí v ryze undergroundovém chropotu a myslím, že tak dělá dobře.

Confinement Is Finite je na své poměry chytrá deska, která nabízí trošku jiný pohled na melodický death metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky