Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cloudbreaker - Confinement Is Finite

CloudbreakerConfinement Is Finite

Sorgh7.2.2019
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Lpění na melodickém základu skladeb patří ke Cloudbreaker jako prdel na hrnec. Je to trošku jiný death metal než ten ze severu.

Tahle německá parta si zatím k mnoha posluchačům cestu nenašla a není divu. Aktuální fošna Confinement Is Finite je jejich debutem, kterému předcházelo jediné demo v roce 2015. Takže doposavaď žádná strhující kariéra, ale to se může změnit.

 

Prvorozenec  zní dobře a není z něj na první čuch cítit Švédsko nebo něco podobného, což je dobré. Jde o melodický death metal mající kořeny v trošku jiném substrátu. Průvodním znakem, který si Cloudbreaker vpálili na čelo, je docela logicky svižné tempo, které se jen nerado pouští otěží a zvolnění nacházíme jen  vzácně a spíš v refrénech. Ovšem výjimka i tady potvrzuje pravidlo a tak se dočkáme i několika nemetalových pasáží, ve kterých kapela na chvíli odkrývá škrabošku ryze metalového spolku.

 

Úvod bohužel nepatří mezi to nejsilnější, čím nás Cloudbreaker oblaží, ale byla by škoda, kdyby se posluchač chvíli po začátku rozhodnul stisknout stop. To pravé a ořechové je dál a jde o zajímavý materiál s potenciálem upozornit na dosud neznámé šance německého metalu. Confinement Is Finite je různorodé, pestré album, které vyznává systém kruhu a tak se v pravidelných intervalech vrací k nakousnutým motivům. Pozvolna se rozvíjejících skladeb, které končí jinde než začaly, se nedočkáme. Melodie patří k tomu nejzásadnějšímu materiálu, ze kterého se staví. Jejich model promlouvá poměrně čerstvým dechem a i přes typické trylky nezbedných kytar se dokážou zavrtat pod kůži. Za pozornost stojí nejedno sólo, které vyvrací rutinu z kořenů a přispívá k nastolení pořádku v tom, co je klišé a co hodnota. Nejen ve skladbě The Professional nacházím to druhé, skromnost a chytrost místo opuletních onanií. Často i mezi obligátními zdvojenými linkami se skrývá cenná ruda. Pro její vytěžení je důležitá stabilita, a tu poskytuje sice ne kdovíjak nápaditá rytmika, ale normy a standardy jsou svědomitě dodržovány a kapela si nedovolí žádnou neplechu.


Je zajímavé, že v přehršli různých zvukových zážitků je možné ještě objevit něco zajímavého a přitom to nijak nebije do očí. Cloudbreaker osedlali formu melodického metalu, tedy spíš neinfikované umění, ovšem i přes kytarovou krasořezbu jakoby mezi strunami občas zasyčela trocha síry, aspoň se mi tak zdálo v závěrečné CPE... Podobně i po nevýrazném klavíru v úvodní Dystopia/The Sunken Moon to bzučí jako kdesi v čertí školce. Jakoby na úvod i konec šlehly plameny pekelné, ale byly myšleny jen jako kulisa nebo vtip.

 

 

Co je u téhle desky navýsost příjemné a vůbec to není pravidlem, to je ženský hlas, který nás oblažuje v refrénu skladby Caught In Autumn. Bez snahy upozornit na sebe tahle pěnkava lehce okoření jinak ne moc nápaditý motiv a poskytne další z důvodů, proč se na album zaměřit. I zpěvák Maurice dokáže nasadit civilní výraz a zazpívat, většinu času ale dlí v ryze undergroundovém chropotu a myslím, že tak dělá dobře.

Confinement Is Finite je na své poměry chytrá deska, která nabízí trošku jiný pohled na melodický death metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky