Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cloudkicker - Fade

CloudkickerFade

Jirka D.8.12.2012
Zdroj: čirý 12" vinyl
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Je radost sledovat, jak se Cloudkicker album od alba posouvá a zlepšuje na všech myslitelných úrovních patřících k atributům hudební nahrávky. Ať budeme bavit o hudbě, zvuku, naprogramování bicích nebo rozmanitosti edicí, ze všeho na mě dýchá víra páně Sharpa ve své vlastní schopnosti.

Ben Sharp patří k nevelké skupině umělců, kteří si vystačí se svou vlastní kreativitou – tedy kromě grafiky obalu – a v té skupině k ještě menší minoritě, v níž se hudba řeší zcela v režii jedné osoby; od prvotní myšlenky, přes kompozici a nahrávání, až po finální mastering a následné vydání svého díla DIY. Výběr by se dal zúžit ještě o jeden krok, kdy bychom vybrali pouze ty umělce, jejichž počínání je při tom všem individualismu kolem poslouchatelné a nečpí z něj egoismus a studená neosobnost, ale možná bychom se v těch množinách a podmnožinách poněkud ztráceli...

 

Aktuální desku „Fade“ lze kromě vinylové edice, o níž bude řeč dnes, pořídit na tradičním CDčku či jako digitální download, ale třeba i na sice netradiční, ale s nemalou slávou se vracející kazetě. Pro dnešek ovšem není ani tak důležité, na jakém médiu nahrávka vyšla, ale především v jaké kvalitě na to dané médium byla zaznamenána, protože pokud mě k téhle desce něco přivedlo, byl to její zvuk. Ben patří do skupiny umělců – a bohužel v rock / metalové scéně zatím stále dost úzké – kteří pochopili důležitost přirozeného záznamu a kteří zařadili zpáteční chod k zvukově dynamickým deskám. Pro někoho možná paradoxně neruší ani zvuk automatu, jehož provedení se hodně blíží reálu a kromě výraznějšího vytažení činelů ve skladbě „Seattle“ a jistého pocitu jejich sterility a stejnosti, nelze vytknout zhola nic.

 

Bez debat ovšem platí, že dobrý zvuk je sice příjemný, ale beze sporu důležitější je samotná hudba. Dobře nahraná blbost blbostí zůstává. Oproti předchozímu desetipalci „Let yourself be huge“ je novinka rockovější a jestli se dříve odpočívalo v parném dnu na pláži, tentokrát prožijeme energický den v pohybu a na nohou. Do popředí se dostává výrazně čitelná baskytara, která nahrávku přitvrzuje, ale jen stěží vás někde napadne, že její linky jsou jen do počtu a zahrané na jednu strunu. Základ ovšem tvoří stopy kytarové, kterých je víc než dost, většinou jedou současně, postupně se objevují a zase ztrácí a tvoří skvěle poskládaný, barevný celek. „From the balcony“ je typickým příkladem, marně budete na prstech počítat všechny kytarové efekty - je jich řada, neustále se mění a přitom jejich existence nepostrádá smyslu a logiky. Kompozice je do značné míry rafinovaná, neomezuje se na protřelá schémata, neleká se silně melodických i příjemně šlapavých částí, není ji cizí skvělá gradace s explozivním finále grande. Zvlášť prolnutí melodických partů s těmi rytmickými do jednoho symbiotického celku v „The focus“ je požitek a radost.

 

Na albu se rovněž zvláštním způsobem doplňují skladby / pasáže silně kontrastní a energické - „Our crazy night“ - s těmi zamyšlenějšími, využívajícími repetici k navození snivé až odevzdané atmosféry - „LA after rain“. Pokud si poslední větu přečtete ještě jednou a význam slov si spojíte s názvy skladeb, jistě dojdete k zajímavému zjištění, že na této desce mají události a okamžiky hlubší smysl, než jak by se mohlo zdát na první poslech. Celé by to šlo uzavřít tím, že Cloudkicker tvoří díla, jenž mají hlavu a patu, a neomezuje se pouze na samoúčelnou kytarou exhibici. Ono totiž umět hrát a dát dohromady dobrou skladbu jsou dvě rozdílné věci, které se ne každému podaří spojit. U desky „Fade“ není třeba pochybovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

resuah / 15.12.12 0:28odpovědět

Krásnej zvuk ...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky