Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Collapse Under The Empire - The Fallen Ones

Collapse Under The EmpireThe Fallen Ones

Jirka D.10.11.2017
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (# ft 0105) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Collapse Under The Empire nejsou první, kteří propojují svět post-rocku s elektronikou, ale bez ohledu na pořadí to dělají velmi dobře. Album se sice míjí účinkem co do prezentovaného tématu pesimistické, post-moderní budoucnosti, ale v důsledku na tom vůbec nezáleží.

V květnu loňského roku měli návštěvníci žánrového DUNK!festivalu v Belgii možnost vidět první vystoupení dnes již devítiletého projektu Collapse Under The Empire, který v roce 2008 založili v Hamburku Martin Grimm a Chris Burda. Tahle ústřední dvojice tvoří kolem kapely v podstatě vše, nikoho dalšího jim není zapotřebí a letos to dotáhli už k šestému studiovému albu. A jen tak na okraj dodávám, že tihle dva stojí i za vydavatelstvím Finaltune Records, kde kromě jiných interpretů vydávají nějaký ten pátek právě i svoje nahrávky.

 

Collapse Under The Empire band

 

V řečičkách o The Fallen Ones se píše o prolnutí post-rocku a synthwave a dále se zmiňuje doporučení pro posluchače Mogwai či God Is An Astronaut. Přeloženo do češtiny představují Collapse Under The Empire instrumentální post-rockovou kapelu se silnou elektronickou stopou, která se v mnoha ohledech skutečně může blížit těm dvěma zmíněným, ale v mnoha dalších ohledech vás napadne ještě jedno jméno, které jsem neuvedl a neuvádí je ani ty řečičky - Maserati. A tím rozhodně nemám na mysli, že by role CUTE byla čistě plagiátorská a čím víc tuhle desku poslouchám, tím víc jsem o tom přesvědčen. Collapse Under The Empire jdou trochu jinou cestou a veškeré podobnosti jsou dány spíš žánrovými mantinely, které - a to si přiznejme - jsou v tomhle případě zásadně úzké.

 

Asi by teď mělo následovat slohové cvičení na téma „post-rock opět trochu jinak“, ale nejspíš jste něco podobného už někdy četli. A samozřejmě i slyšeli. CUTE nejsou v mnoha aspektech svojí tvorby odlišní od těch ostatních, i oni si honí triko s atmosférou, roztahují se do velkých ploch a místy působí až filmově, epicky. Přitom téměř nevyužívají gradaci, sází spíš na prostorový efekt a mnohdy - možná paradoxně - až na překvapivou subtilnost. Třeba ve Flowers from Exile, kde poměrně hezky propojují lehounkou elektroniku s pianem. Protipól pak představují poměrně tvrdé syntezátory - typicky v úvodu i v běhu skladby Blissful - které tvoří asi nejdramatičtější pasáže desky.

 

 

Ta zmínka o Maserati měla samozřejmě původ v již několikrát zmíněné elektronické stopě, kterou CUTE využívají ještě hojněji než jejich zámořští kolegové, a na rozdíl od nich ji používají spíš jako vydatné harmonické plochy než jako element podporující rytmiku alba. Výjimku najdete třeba v polovině titulní skladby, ale je to přesně ta výjimka, která potvrzuje pravidlo. K tomu připočtěme elektronicky znějící, buď triggerované, ale pravděpodobněji čistě programované bicí, a pak kytary, které se mnohdy od klávesového zvuku moc neliší. Ano, CUTE jsou hodně space, hodně synth a světe div se, vůbec mi to nevadí.

 

Ono tím nejdůležitějším je totiž skutečnost, že celková atmosféra desky drží dobře pohromadě a že album jako celek představuje příjemně poslouchatelnou a vyrovnanou zvukovou koláž. Opět se ni vrací reminiscence na Maserati, kterým se na poslední řadovce Rehumanizer (2015) - jen si to přečtěte ZDE - dařilo přesně něco takového. Oproti nim CUTE nedisponují takovou paletou nápadů a spoléhají spíš na přítulně naladěného posluchače, který právě vyšetřil necelých padesát minut na nekonfliktní, příjemně dramatický, ale jinak ve všech ohledech příjemný trip vesmírem elekronického post-rocku. Pokud jste naladěni, můžete se proletět.

 

The Fallen Ones digipak CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 17.10.17 10:00

Patrně ti unikl základní princip našeho zinu a troufám si tvrdit, že i celé řady dalších. Tento web totiž tvoří fanoušci a tím pádem si každý vybírá k sepsání to, co ho baví. Nemá přece smysl, abychom psali celou kytarovou scénu nebo snad i popovou, hip-hopovou atd. Třeba zmíněný Sabaton taky neposlouchám, ale proč bych na ně měl psát negativní recenzi? Něco strhat a totálně odvrhnout dovede každej a zabírat se něčím takovým je ubíjející i pro pisatele, tak proč ta tortura? To, že je někdo v pohodě má vliv tak na 5% v hodnocení, které dávám (když už se to tam promítne). Jinak to moc neřeším. Nevím, jak dlouho jsi pravidelnou čtenářkou, ale všechny recenze rozhodně pozitivní nemám, stačí trochu zalovit. Moje hodnocení má pak pro tebe takovou váhu, jakou budeš chtít. Když se neshodneš s mým vkusem, pak je jasné, že téměř žádnou. Ale věřím, že zde jsou čtenáři, kteří se dokážou v tom, co píšu najít a podle toho si třeba i něco poslechnout. Názory nikomu dogmaticky necpu a když se neshodneme - nemám s tím problém. Stejně jako mi nevadí, že ty považuješ Myrkur za sračku, já v tom vidím lepší průměr, jiní zas desku za plný počet, tak to prostě je.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 10.11.17 15:37odpovědět

Já jsem je objevil až s minulou deskou Shoulders and Giants, ale jejich pojetí se mi hodně líbí, super záležitost. A taky mě při poslechu hned napadlo, že na to, že je to post-rock, tak to skoro negraduje.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky