Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Okultní pokoutné divadlo Varathron má tah na branku. Po loňské dlouhometrážní desce letos přichází s další plackou, tentokrát EPíčkem nazvanýmThe Confessional Of The Black Penitents, které má stopáž poctivé řadovky, celých čtyřicet minut.

S tou produktivitou to ale není až tak divoké a spíš bych za tím tušil prachsprostou snahu vydělat. Na tom není nic špatného, když vás kapela živí, ale velkou přidanou hodnotu tahle placka nemá. Jsou na ní pouze tři nové skladby a zbytek jsou živé nahrávky ze starších alb. Takže je to dílko mimo rámec klasických nahrávek, které poslouží spíš jen k rozšíření stávající sbírky těm, kdo nelitují peněž. Ocení jej tak hlavně skalní fanoušci kapely než široké plénum kovového národa, protože se drží klasického mustru - několik nových kusů a pak nějaké bonusy.

Podle kapely tahle nahrávka svůj smysl rozhodně má, neboť jde o závěrečnou kapitolu rituálu rozepsaného na předchozím Untrodden Corridors Of Hate. Zaměřme se tedy zpočátku na první tři skladby alba, které jsou posledními kroky na bezbřehé cestě podsvětím. Začínáme šamanskou, rituální deklamací fanatického kněze, který za doprovodu akustické kytary a jemně podbarvené atmosféry slibuje sta pekelných muk v čele s ortodoxním celibátem, což je trest asi nejhorší. Skladba je to spíš podprůměrná, výrazněji působí jen zvěrský vokál Stefana Necroabyssiouse, ze kterého čiší podzemí jako hrob. Hudebně ale nic moc.

Ani druhá skladba Sinister Recollections mě nepřesvědčuje o nějakém mimořádném přínosu alba. Dlouhý a monotónní rozjezd sice rozkvete v ucházející kvapík a třeba výrazná kytarová linka ve střední části skladby má svoje kouzlo, ale pořád mi tam chybí výraznější nápad obhajující sedmiminutovou stopáž. Připadá mi to, jakoby Varathron vymetli letité pavučiny pod postelí, přidali zbytky od minulé řadovky a vdechli jim život. Trošku zbytečný, protože se zde omílá už stokrát vyslovené. Situaci bohužel nezachraňuje ani třetí v pořadí, Utter Blackness. Střední tempo se co chvíli zvrhává do kulometné palby šéfované podkresem rychlých kopáků, ale čpí z toho beznaděj slabé invence. Melodický refrén dojem trošku nakopává, ale výsledek mi pořád vychází v záporných číslech.

Nebýt následujících živáků, asi bych tuhle knihu zavřel a s klidem v duši zapomenul. Ty však celou situaci zachraňují a dávají albu určitý smysl. Jednak jsou dobře zachycené, což zaručuje příjemný poslech, a pak byly vybrány skladby, které mají nesporný drajv. Při volbě skladeb kapela sahala do různých období své existence. Nejstarší studnicí zahrnutou ve výběru je EP One Step Beyond Dreams z roku 1991, které zastupuje skladba Descent Of A Prophetic Vision. Pak se šlo směrem k současnosti, zmíněny jsou dvě první řadovky a závěr patří skladbě Kabalistic Invocation Of Solomon z loňského Untrodden…  Z těchto skladeb je cítit upřímné peklo se všemi proprietami k tomu patřícími. Tady kapela ukazuje, jak se dá rituálně zprznit oltář za přítomnosti masy věřících bez intimity studia. Všechny nástroje se dají hezky rozpoznat, po hlukové, dusivé kouli není ani vidu ani slechu, a tak si lze druhou část alba hezky užít.

EP The Confessional Of The Black Penitents mě nepřesvědčilo o své výraznější roli v diskografii kapely. Mnohem víc bych uvítal delší pauzu a potom drtivý dopad nového a do všech detailů promyšleného alba. Tohle je slabý průměr.