Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Colosso - Rebirth

ColossoRebirth

Sorgh25.10.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Portugalsko nepatří k zemím, do kterých bychom při hudebních výletech zavítali příliš často. Proto na mě doléhá silný pocit exotična ve chvíli, kdy rozjíždím novinku portugalské kapely Colosso.

Colosso jsou jedineční. Ať už svojí tvorbou nebo tím, že se z regulerní kapely stal sóloprojekt otce zakladatele Maxe Tomého. Vývoj nejel podle snadného scénáře, prošel si obdobím stabilní vícečlenné sestavy, ale Tomé asi došel k závěru, že demokracie bylo dost. Nyní si vše řídí sám a když je třeba, obklopí se žoldáky, kteří pojedou dle jeho not. Takový je i příběh nové desky Rebirth.


Album se bude líbit přiměřeně svérázným lidem, kteří už něco naposlouchali a kapely s odvážným rozletem je nezastrašily. Styl Colosso bych s troškou nadsázky nazval gore/grind/groove metal a platí, že jednotlivé vlivy se prolínají v těžko předpověditelné návaznosti. Cestou ke sladění hudebního pnutí s duševním rytmem posluchače je zvídavost a absence předsudků. Dunivý minimalismus připomíná něco jako Red Harvest a je to příjemná, monotónní vazba. Colosso víří vášně rytmem a lepením svého podivného puzzle, ovšem melodicky se nepřetrhnou. Pár riffů, neutichající tlukot kopáků a zvláštní, bezcitná atmosféra, ve které se každé hrábnutí do strun tváří jako posledních vzdech. Nebýt divoké bicí artilérie, myslel bych si, že poslouchám nějakou zdechající záležitost ze sludgeového doupěte. Vida, objevujeme další ze skrytých ohnisek zrození.   

 


Do silně podladěných kytarových ploch zapadá nelidský Tomého zpěv jako temný žalm do správné kapitoly. Je to fakt nechutně kvalitní growling, který lze jen závidět.  Když se začne dávit ve skladbě Revoke, je to jako ukázka portugalského kanálu krátce po průtrži mračen. Tomé tlačí až z paty, snaží se vykřičet hleny co to jde a uznání by měl vyslovit i ten, kdo tomuto kumštu zrovna neholduje. Něco podobného se neslyší každý den. Použití výše posazeného, čistého vokálu se pak logicky vyjímá jako něco nepatřičného. Člověk zalapá po dechu, ale po chvíli se srovná a nakonec tento kontrast docení. Stejně tak jako fakt, že se album chvílemi tváří jako sludge záležitost s prvky gore, do které později naráží i vyloženě grindové vsuvky. Zběsilý tlukot plechovek, které zní tak jak mají, tedy správně mělkým zvukem, je další z milých podivností této nahrávky. Ale na to, že je to takový mišmaš, je Rebirth kupodivu celistvá a netříští se v rozpadlém konceptu.

 

Colosso ždímá hranice temné spolupráce stylů, které spolu mohou vycházet a výsledek je překvapivě osvěžující. I když půjde o sporadické poslechy, nelze albu upřít zajímavou tvář. V jejích rysech během lehčích pasáží s čistým zpěvem a drnkajícími kytarami nacházím podobu, kterou znám, ale nemůžu si za boha vybavit, koho mi připomíná. Je to velmi jasný vliv, nejpatrnější asi ve skladbě Bleed For All. Kdo se mi to vrací z minulosti, ta hlava... Album není dlouhé, trvá jen půl hodiny. Skladby utečou jako voda, ale pro zajímavost si je dáme ještě jednou v instrumentální verzi. Je to tak, album nejprve nabídne sedmičku skladeb se zpěvem a poté následuje to stejné tentokrát bez zpěvu. Možná zbytečné, možná jen nabídka volby. Já si dávám radši tu část, kde se zpívá, ten hlas je místy boží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky