Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Conan - Violence Dimension

ConanViolence Dimension

Monachos25.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Album zkoumající prostor mezi strachem žít a strachem zemřít.

Máme tu novou desku od Conan, tří barbarů z Liverpoolu. Jejich hudební styl je charakterizován jako doom/sludge metal s extrémně zkresleným a podladěným zvukem. Sami svůj styl označují jako „caveman battle doom“. To sedí. Když se zaposloucháte do jejich hudby, v mysli se vám kromě svalnatého Conana objeví i jeskynní muž s zakrvácenou kamennou sekerou.

 

Conan rovněž nejsou žádní zelenáči. Violent Dimension je již jejich sedmé album, na kterém se poprvé představuje nový baskytarista, ostřílený David Ryley. Ten v devadesátých letech působil v kapele Fudge Tunnel, která ovlivnila mnoho kapel na sludge a noise rockové scéně. Davidova těžká a dunivá basa byla neodmyslitelnou součástí zvuku Fudge Tunnel a není tomu jinak ani v případě Conan. Mimochodem, zpěvák/kytarista Fudge Tunnel Alex Newport působil s Maxem Cavalerou v kultovní úderce Nailbomb. Je ta scéna malá...

 

Conan bandVraťme se však k aktuálnímu počinu „conanistů“. Co vás jako první udeří do uší, je zvuk nahrávky, který je extrémně těžký, fuzzy a drtivý. Je to magická brána do Violent Dimension, do světa, který nezná žádné slitování. Je to sludge, který láme kosti a zaživa vytrhává z těla orgány. Skladby často obsahují pomalé, repetitivní riffy a hromové bicí, což vytváří mohutnou a pohlcující atmosféru plnou pravěké zloby a krutosti. Ačkoli Violence Dimension zůstává věrný „mateřskému“ zvuku Conan, album přináší i mírnou evoluci. Je o něco dynamičtější, více experimentuje se změnami tempa, sóly a efekty. Nejrychlejší a zároveň nejkratší skladbou je šestá Warpsword, která působí spíše jako rošťárna než jako seriózní skladba. Zřejmě nějaká vzpomínka na HC začátky členů kapely. Mimochodem, určitá HC skákavost je přítomna na celém albu, ale v značně zpomalené a zdeformované podobě. Jako by na pódiu dupali rozzuření sloni nebo Barbar Conan se svými kumpány.

 

Co se týče efektů (kytarových), to je kapitola sama o sobě. Kromě hustých, těžkých, syrových a rozmazaných riffů zdobí chlapi svou tvorbu zkreslenými sóly, které se vám vryjí hluboko do mozku. Působivou ukázkou tohoto zvráceného umění je závěr skladby Total Bicep nebo bonusová instrumentální skladba Vortexxion, která se noří do hlubokých dronových vod, které trochu připomínají legendu Sunn 0)). Na albu se také zpívá, ale Violence Dimension není album založené na vokálech. Ne že by kytarista Jon Davis zbytečně namáhal své hlasivky. Jeho hlas je slyšet a podepisuje se na celkové (násilné) atmosféře alba, ale Jon se více soustředí na hru na kytaru. Jak je u sludge kapel zvykem, a Conan nejsou výjimkou, většina skladeb má přes 8 minut, což nabízí prostor pro hypnotické instrumentální pasáže. Celkový charakter nahrávky tvoří spíše zvuky než slova. Příkladem je titulní skladba Violence Dimension, která je z větší části instrumentální. Až ke konci se ozve Jonův přidušený vokál, který jako by se ozýval z podzemní kobky.

 

Pro ty, kteří váhají a nemohou se rozhodnout, zda vstoupit do „dimenze násilí“, připravili Conan videoklip k singlu Desolation Hexx. Je to opojná koláž násilí, sadismu a destrukce, která dokonale vizualizuje hudbu na tomto půvabně deviantním albu, které podle samotné kapely zkoumá prostor mezi strachem žít a strachem zemřít a narušuje představu, že musíme žít podle jednoho souboru pravidel. Všichni žijeme v dimenzii násilí a není úniku.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky