Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Consciousness Removal Project - Tacit

Consciousness Removal ProjectTacit

Victimer31.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Kompaktně vyklidněné pokračování Anttiho hudební zpovědi, které se drží rockových parametrů, specifické atmosféry a dojmu slušné perspektivy. Na úkor větší odvahy a rozmanitosti. Soundtrack pro zamyšlené duše.

Předloňské album "The Last Season" poslední sezónu dráhy introvertního projektu CRP naštěstí neznamenalo. Dobrý pocit a velmi slušně ukočírovaná snaha o originalitu trvají v mém vnímání dodnes. Antti Loponen je ale zároveň člověkem, který evidentně nevydrží přešlapovat na jednom místě a rád vrhá stíny do jiných prostor, hlavně aby se neopakoval. To je třeba ocenit. Novinka se pyšní jednoduchým názvem "Tacit", minulé desce se příliš nepodobá, meditativnější polohou alba počínaje a jejím strohým obalem konče. Pokud na minulé nahrávce dávala fabrika na vědomí, že by bylo zapotřebí vyklidit nejbližší okolí a odjet co možná nejdál, tak "Tacit" jen stručně oznamuje. Atmosférická hladina minulého alba byla přelévána z ostřejších kontur do těch klidnějších, dnes se podobného rozložení sice znovu dočkáme, ale řádově v nižší třídě hutnosti.

 

Novinka je vedena jemnou alejí tónů, kterým je nejblíž post-rocková komunita, k opravdovému zahřmění dojde jen místy a k tomu nejpodstatnějšímu vlastně (stejně jako ke zpěvu) až v poslední písni "The Unknown Known". Na začátku album protne saxík a je jenom škoda, že tomu není častěji, jakkoli se tu můžeme bavit o jeho lacinosti, ruku v ruce s častou použitelností v rockové hudbě dneška. Lze zaslechnout i violu (Colossus III), o které platí prakticky to samé, tedy škoda tak malého využití. Co určitě trkne každého, je častější elektronické podkreslení, což má za následek, že to po celou dobu poslechu "Tacit" příjemně zurčí. V přetrvávající zasněnosti je možno se skladbu po skladbě procházet po břehu jezera, zalepeným okem rozespale sledovat obrysy dalších postav, které se po chvíli stejně rozpustí, tak jako celá krajina kolem jezera. "Tacit" je jen příležitostně rušenou procházkou spojenou v jeden celek, tempo chůze se mění spíš zanedbatelně, přestávky na čerstvé nadechnutí pak nejsou zapotřebí vůbec. Antti na albu téměř vypustil metalové prvky, pečlivě je schoval a vytahuje je jen v době, kdy se hodí celou obchůzku trochu zdramatizovat, což výsledný dojem z ní nijak nezkresluje.

 

http://userserve-ak.last.fm/serve/500/83622429/Consciousness+Removal+Project+crppromo.jpg

 

Deska má sice příjemnou a nekomplikovanou náladu, ale místy také doplácí na jistou jednotvárnost. Možná by tomu prospěl vokál, možná více netradičních postupů, či nástrojů, možná by stálo za to se někdy probudit a podívat se do dálky s jasnější hlavou. K tomu dochází jen v opravdu nutných případech. Ten klid prostě, ač je narušován a pečlivě promyšlen, desce dominuje a neškodilo by z něj dostat ještě něco navíc. Jeho síla totiž není taková, aby jedince zcela zhypnotizovala. Je fakt, že podobné pokračování CRP jsem příliš neočekával, i když se Antti dostal na úroveň kdy jej lze, nehledě na poměr riffů či atmosfér, poměrně dobře rozpoznat od ostatních. Příběh "Tacit" je poskládán chytře, nepostrádá momenty gradace a nečekaná překvapení, ale cloumá mnou pocit, kterému k úplné spokojenosti cosi chybí. Nic to ovšem nemění na tom, že album rád doporučím. Samozřejmě hlavně těm, kteří baží po atmosféričtější muzice a odpočinku po namáhavé práci. Dejte se do toho.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky