Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Úvodem je třeba přiznat, že podobně vybarvené spolky mě v drtivé většině obloukem míjí a na drink se zastavím jen s těmi, které náhodně potkám. Stejný příběh pojí můj vztah k Orbs. Ke kapele, která má venku dvě desky a o té druhé bude příštích pár řádků. O "Past Life Regression", která potvrzuje, že směrovování vlastní kocábky do vod progresivního rocku není pouhým mámením. I za cenu hravosti a zjevné emoční vyšinutosti, která nemůže být každému po chuti.

Je to jako kdybyste chytli za křídla Between The Buried And Me (klidně jejich poslední album) a odřízli z nich poslední zbytky metalové zuřivosti, nechali jen to rockově hravé a čistý vokál (ten pichlavěji afektovanější). No a je to venku... Trochu jsem kecal, když jsem tvrdil, že se do podobných domácností stavím jen někdy, protože BTBAM hltám hodně dlouho a zrovna poslední album "Coma Ecliptic" považuji za jejich tvůrčí vrchol. Ale nadále se bavíme pouze o přiblížení, Orbs jsou pořád hlavně Orbs. A ti jsou přece více screamo a méně komplikovaní...

Fakt je ovšem ten, že samotný vznik kapely měl s existencí BTBAM co do činění. Jména zakládající dvojice Ashley Ellyllon - Dan Briggs vydají za vše už jen proto, že Briggs v této kapele (pořád) působí a Ashley se zase chtěla zaplést s někým, kdo se u nich angažuje. Slovo dalo slovo a nic nebránilo zrodu nové formace Orbs. Klávesačka se zkušenostmi z Abigail Williams a také Cradle Of Filth zatoužila obrátit temnotu ve sluníčko a vlastně se jí to povedlo. K Orbs se tma příliš nehodí. Abychom to dotáhli do konce, tak ještě připočtěme zpěváka Adama Fischera, který se vedle Orbs ohřívá v Fear Before the March of Flames a je majitelem projevu, který každému zkrátka nesedne. Je v něm pořád ta dětská frackovitost, chuť si hrát a vřískat. I když dávno hodně utlumená, je tam a asi vždycky bude.

Orbs vydávají své druhé album po šestileté odmlce a pokud bych jej měl nějak charakterizovat, mluvil bych zejména o větší jistotě a nalezení sebe sama v poloze, která kapele zkrátka víc sluší. Ve srovnání s "Past Life Regression" působí debut spíš jako nástřel a hledání ve vodách, které jsou kapele sice blízké, ale ne vše je dosud úplně jasné a seřízené. To aktuální deska svým způsobem řeší a představuje Orbs jako vycentrovanější spolek brouzdajcí se v chytřejším rockování se spoustou melodií a rozšafným projevem celkově. Hudba Orbs, to je závislost na hravosti. Především a dnes ještě více, než před šesti lety.

A umí to podat hodně zábavně. Stálo to sice nějaké síly a srovnání se s celkovým projevem kapely, ale výsledek je více než zajímavý. "Past Life Regression" je rozhodně vydařenou nahrávkou, skladatelsky vyváženou a v některých fázích až excelentní. Aneb jak hrát složitější hudbu tak nějak lehce a s prstem v ... to už je jedno kde. Chce to jen trpělivost a vhodné nastavení na ... a teď nádech... vlnu US post puberťáctví zaoceánského prog rockování. Nic není pro každého, ale Orbs umí skutečně zabodovat. Věřte mi.