Recenze: Constellatia - The Language Of Limbs

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

ConstellatiaThe Language Of Limbs

Sorgh27.7.2020

Zdroj: Bandcamp, mp3

Posloucháno na: PC, Samsung A3

VERDIKT: Protější kout zeměkoule není jen Austrálie. Je to také Kapské Město v J.A.R., ze kterého přišel zajímavý debut.

Jméno Constellatia bude pro mnohé neznámé slovo, nové jméno ve slovníku. Sám jsem o kapele tohoto jména nikdy nezaslechl ani pšouk. Pochází z druhé strany světa, z Jihoafrické republiky a přináší velmi zajímavou a dosud neslyšenou zkušenost. Myslím, že i kdyby hráli dechovku, tak bych jim šanci dal právě pro jejich exotický původ.

Jejich debutní album Language Of Limbs je podivným zvířetem z exotické oblasti a čekal bych, že tady v Evropě na něj nebudeme připraveni. Realita je ale složitější. Deska má takovou divnou perspektivu, sice v mnohém povědomou, ale jako celek působí cize až nemístně. V hudbě Constellatia se potkává známé s neznámým, příbuzné s cizím. Je to podivný mix blacku, post-metalu a post-HC, snad i filmové hudby. Jsou to střety kontrastů, které si ve výsledku velmi dobře rozumí. V jednu chvíli mě hudba skoro dojímá a mohla by doprovázet nějakou silnou filmovou scénu. Pak se jako mávnutím proutku změní v blackovou krasojízdu plnou syrové nenávisti. V podhoubí však proudí vše spojující proud zvaný POST, jedno jestli metal nebo hardcore, a ten tomu dává jakýsi jednotící element. Dalším pojítkem, které logicky žánrově vyplouvá na povrch, je nervozita a stres, které se přenášení na posluchače. Slyšitelné jsou od samého začátku alba a platí to i přesto, že první skladba je dle mého názoru tím nejjemnějším a zároveň nejsilnějším artefaktem alba. Silné emoce nejsou schopny zadusit nervové tikání mezi ušima, tam, co se nedá poškrábat a je to tudíž k zbláznění. Albu se snadno podařilo vyvolat určitý dojem, který je přes značnou exotičnost kapely povědomý. Kapela pracuje s emocemi pomocí prověřených postupů, které se až tolik neliší od příbuzných postmetalových spolků.

I tady, jako v mnoha jiných případech dochází k situaci, kdy kapela jakoby neví kam se pohnout dál. Zjevné to začíná být ve druhé skladbě In Acclamation, která sice začíná velice slibně a rozechvívá mě skoro k nepříčetnosti, ale pak najednou začne skomírat, zaujme pozici stagnujícího střelce a je utrum. Dojem tápání utvrzuje znavený tlukot bicích, jejichž zvuk se nese jako vzdalující se válečný buben nad již mrtvým bojištěm.

Postupně se tak dostávám do stadia,do kterého mě přivádí většina postmetalových věcí. Přepadají mě pocity marnosti, zbytečného mrhání časem a opotřebování aparatur. Tenhle styl zkrátka není nic pro mě, a tak vychytávám ty ostatní stylové prvky, které mě nezištně odnášejí vstříc konci nahrávky. Na divokých peřejích metalového běsnění to ubíhá až příliš rychle a přeji si, aby to kapela právě v těchto momentech víc rozvinula, nebo se alespoň zdržela déle. Bohužel prioritou je náladové klokotání, kterým chudáka pana Blacka lehce ubijí. Ve chvílích nudy se tak můžu alespoň potěšit pěkným motivem na obalu, který smrdí nějakou ruční prací. Abstraktní malba myslím vhodně doplňuje rozpité a nejasné kontury alba.

Pro fandy postmetalu určitě zajímavá věc. Já bych z dobrých dojmů vypíchnul to jak snadno dochází k provázání několika stylů v jeden celek. Hezky to na sebe navazuje a neměl jsem dojem nějakých kostrbatých kostruktů. Hlavním žánr však jde mimo mě.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.