Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Dusk... And Her Embrace

Cradle Of FilthDusk... And Her Embrace

Bhut31.1.2012
Zdroj: CD (#82876 820052)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Druhá řadovka a hned takový skvost. Zde se ukázala kapela ve své plné kráse a síle. Jedna z nahrávek vepsaných zlatým písmem do zuhelnatělé kroniky blacku.

Zlomový okamžik v tvorbě Britů Cradle Of Filth přichází v srpnu roku 1996, kdy vychází druhé řadové album pojmenované Dusk… And Her Embrace. Přeložit by se název dal jako „soumrak… a její/jeho objetí“. Tak se pohodlně usaďte, mraky se zatahují, soumrak přichází.

 

Rok 1996 je pro kapelu rokem všelijakých změn. Po změnách ansámblu přichází i přechod pod křídla jiného labelu. Po trablích, které jsem nastínil v minulé recenzi, se skupina uchyluje k Music For Nations a pod tímto novým mecenášem Cradle Of Filth vydávají desku, která se zapsala zlatým písmem do historie blacku. Dusk… And Her Embrace, tak zní její jméno, respektive úplný název zní Dusk… And Her Embrace, Litanies Of Damnation, Death And The Darkly Erotic. Díky použitému slovíčku „dusk“, atmosféře hudby a lyrickému obsahu si vysloužila skupina škatulku dusk metal. Tento soumračný kov se pak vyznačoval klávesovým black metalem s temnou až gotickou atmosférou. V textech oslavoval jak jinak než vampýrskou tématiku a tím se dostávám k tomu, že album je vlastně první koncepční zářez v diskografii Cradle Of Filth. Náplní textů byl tedy vampyrismus plus ještě inspirace tvorbou spisovatele jménem Joseph Sheridan Le Fanu. Ten se do historie zapsal jako jeden ze zakladatelů horroru a detektivního žánru. Na opět velmi zdařilém obalu se jako autor podepsala osoba pod pseudonymem Mez. Fotografie z té doby tvořil Chris Bell a Simon Marsden. Dále považuji za nutné zmínit se i o hostech podílejících se na slyšitelném obsahu alba. Tentokrát se jednalo opět o hrdelní hosty. Krom dívčin, které známe již z minulého díla Vempire, tedy zpěvačky se jmény Sarah Jezebel Deva a Danielle Cneajna Cottington, se zde objevuje ještě jeden hlas, který patří muži, jímž není nikdo jiný než Cronos z legendy VenomVenom se toho času plácali v dost neplodném a vcelku nezajímavém období a Cronos svým hlasem obdařil závěrečný song Haunted Shores. V řadách kapely samotné došlo k malé změně - post druhého kytaristy byl konečně obsazen a nyní jej nově zastupuje Gian Pyres. Sestava skupiny na albu Dusk… And Her Embrace vypadá tedy takto: Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Nicholas Barker – bicí a Damien Gregori – klávesy.

 

Hudba oproti debutu už skutečně více staví na klávesách a důrazu na danou atmosféru. Proto ženské zpěvy, proto temné klávesy i uvolněné pasáže. Tu a tam zazní i nějaké intermezzo a jednotlivé skladby jsou tak dokonale provázány. Dani Filth zde dospěl svým hlasem do stádia, kdy rychlejší party zpívá s takovou agresí a zapálením, že posluchač vnímá jen takový zběsilý štěkot. Specifický rys jeho hlasu a kapely samotné. Kytary, ač se to mnohdy ani nezdá, mají kvalitní melodické linky a vzájemně jsou výborně spojené. Bicí udávají svižné i pomalejší tempo a mají mnohdy vcelku náročné postupy. A jak už to tak bývá, basa tvrdí muziku a zde i patřičně zahušťuje atmosféru. A samozřejmě, že důležitým (klíčovým) nástrojem jsou klávesy, které určují náladu a celkové rozpoložení. Doplňkové ženské hlasy jen dokreslují patřičné party k samotné dokonalosti. Muzika je vedena rychlým, divokým tempem s občasnými oddychovými momentkami. Pestrá paleta melodií a ratata sypaček. Chemie upírského polibku je znatelná. Uhrančivé dílo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky