Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou alba, se kterými se můžete přátelit dlouho. Postupně vám budou rozkvétat, odhalovat svoje krásy a vydrží vám i přes váš hudební vývoj po dlouhé roky. Jsou to skvosty a je jich pár. A pak jsou alba, u nichž po prvním poslechu narazíte na konečnou, u nichž je mezi vámi jasno od prvního setkání. Mezi mnou a nahrávkou „Akta X“ nebylo jasno po prvním poslechu, ale po první skladbě, čemuž konkuruje snad jen aktuální deska Demencia Moratlis, která mi přijde ještě o něco svéráznější.

Popravdě se nemůžu rozhodnout mezi dvěma dojmy z produkce Assort Plaastic - mezi upřímnou naivitou a mezi cíleným rezignováním na byť jen elementární kvalitu a spokojením se se standardy hospodského punk rocku. Jednoduše šlapavé písničky, akordeon, zcela tragický zvuk, mizerný zpěv, směr kamsi ke Třem sestrám a texty, které kdybych tu citoval, nemusel bych pokračovat v recenzi. Jsem přesvědčen, že na dělání rámusu v hospodě bude uvedená kombinace stačit, jenže jakékoliv srovnání s čímkoliv na úrovni odsouvá toto album na chvost.

Problém nevidím ani tak v přenesení se přes skladby typu „Vochlastu“ nebo „O ženách a jiných potvorách“, dokonce příznivci žánru by možná tvrdili, že jinak to ani nejde, jenže i po vstřebání těchto žánrových tradic nezůstává žádný záchytný bod. Zvuk je jednoznačně špatný - nejen tím, že je nahraný kdo ví kde a kdo ví čím (například některé činely se úplně ztrácí, čímž mířím buď ke špatným mikrofonům nebo k jejich špatnému rozestavení, pravděpodobně kombinaci obojího), ale i následnou úpravou ve „studiu“, díky níž se signál v mnoha pasážích regulérně rozpadá (zkuste úvod „Baladička v G dur“). Nastává tak paradoxní situace, kdy mizerně sejmutý zvuk nástrojů i zpěv je navíc umocněn kompresí a nesmyslně vytažen do popředí, takže máte možnost si vše náležitě vychutnat ... přeju dobrou chuť.

Snažím se ve svých poznámkách najít něco pozitivního, případně alespoň nevulgárního a nenacházím téměř nic. Skladby typu „O syslech a lidech“ a „Válka“ fungují celkem slušně, mají jasnou strukturu, drajv, přímý směr a jak jsem psal výše, někde u piva nebo u táboráku si je dokážu představit. Při odložení byť sebemenších nároků na instrumentaci, na nápaditost, na alespoň trochu slušný a inteligentní text bych snad ještě nějaké skladby do výčtu „ucházející“ přidal, ale to je vše. Pokud si chci zachovat elementární nároky na kvalitu rockové nahrávky, musím „Akta X“ chtě nechtě prohlásit za bídu; bídu hudební, zvukovou, grafickou, textovou. A možná bídu cílenou, protože je mi jasné, že některým fanouškům bude i tohle k plné spokojenosti stačit.