Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jméno Alessio Antoni se u nás na Echoes už jednou objevilo a není tomu tak dávno. Přesněji se tak stalo minulý rok v rámci dnes již z vysílání staženého pořadu Nihilcut (díl třetí). Tam jsem z tehdy pitvané nahrávky The Nhart Demo(n)s neměl bůhvíjak orosené čelo, neboť mi přišla poměrně fádní. Šlo o přepracované skladby realizované v jiné podobě a pod jiným pseudonymem. Jejich (nová) finální podoba mi zkrátka nijak neučarovala a k albu jsem se již nevracel. Za další rok už ovšem projekt NERATERRÆ učinil rázný krok kupředu.

Alessio Antoni nepolevuje v aktivitě, ta naopak nabírá na otáčkách, podepisuje pod renomovanými Cyclic Law a shání si na pomoc ostřílená jména z okruhu dark ambient music. Ta pak pod nově vydaným titulem The Substance of Perception tvoří zajímavou kolekci opojně mystického dílka patřícího mezi typické dark ambientní počiny. Stejně jako na své první práci, se Alessio nezdráhá otevřít různým vlivům a možnostem, a podniká sedm výprav do temnotou stísněných prostor ve společnosti těch nejlepších.

Nové album NERATERRÆ je založeno na přátelské výpomoci. A pokud u jednotlivých skladeb najdeme jména jako Northaunt, Phurpa, Treha Sektori nebo třeba Flowers For Bodysnatchers, je zřejmé, že tady bylo cíleno na ty nejvyšší posty a klasiky stylu. Úplný výčet jmen je k dispozici v seznamu skladeb, takže pak je celkem jednoduché se nechat vlákat do spletitých chodeb různých úseků a přitom si kontrolovat, v jakém prostoru se člověk zrovna nachází a čí rukou je veden.

Album otevírá atmosféricky nostalgická procházka zakaboněnou přírodou v doprovodu norského cestovatele Northaunta. Během jeho výpravy se ovšem mile tváří jen pomalý úvod, pak se nálada zhorší a prostředí ztmavne. Kooperace s Phurpa je hodna meditačního zaklínání kdesi pod povrchem, odkud se skrze portál přemístíme do zcela jiné dimenze. Je v tom kus magie, čekal jsem to. Na skladbě The Wicked Pulse of Conscience se podílí duální pohon Taphephobia a Infinexhuma, což mne dostává do podobné náladové polohy jako v případě úvodního tracku s Northauntem. Venku prší a hlavou jdou chmury, možná víc dramatické, akorát v obráceném módu. Napřed panika a víc strachu, pak klidné konstatování, že tma je všude kolem. Prostě a jednoduše je. Beyond a Ugasanie zní jinak, jako by přicházeli hodně zdaleka. Jako bílá, monstrózní hmota valící se ze severu, která znovu postupně utichá, protože ji pohlcuje přítomnost tmy NERATERRÆ. Prší i ve společnosti Flowers For Bodysnatchers, což je nejklidnější a nejmelodičtější část alba, jeho závěr.

Užít si tento způsob temnoty není problém. Otázkou však zůstává, nakolik si Alessio vytvořil finální podobu alba sám a nakolik se o to přičinili sami hosté. Ti, ostatně jako vždy, odvádějí plnohodnotnou práci, což je z jednotlivých úseků jasně slyšet. The Substance of Perception se zamyká na padesát minut v podzemním světě temných poryvů, ale logicky se nevydává pouze jedním směrem. Jde od těžké deprese a minimálních možností k nadechnutí, přes melancholické zjemnění a tichý žal, až po dotek přírody a vesmírných dálek. Je to kompilace pocitů, jednotlivých směrů a umělců a jako takové album také vnímám. Není to nic proti ničemu, ale rozdíl mezi The Nhart Demo(n)s a současností je značný a já netuším, kolik z toho byl schopen zapříčinit sám Alessio a kolik jeho výpomoc.

Proto se v celkovém hodnocení trochu mírním. Tématicky je album otevřené, kompozičně výživné, konečný dojem bych nenazval rozpaky, ale lehkou nedůvěrou. Pro mě je to zkrátka víc kompilace, což se v tomto žánru nosí a není to problém, ale u NERATERRÆ bych na nějaké větší soudy ještě počkal. V rámci větší samostatnosti. Tohle album budiž poslem inspirace, mistrovského popostrčení a chutě do další práce.