Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cradle Of Filth - Dusk... And Her Embrace

Cradle Of FilthDusk... And Her Embrace

Bhut31.1.2012
Zdroj: CD (#82876 820052)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Druhá řadovka a hned takový skvost. Zde se ukázala kapela ve své plné kráse a síle. Jedna z nahrávek vepsaných zlatým písmem do zuhelnatělé kroniky blacku.

Zlomový okamžik v tvorbě Britů Cradle Of Filth přichází v srpnu roku 1996, kdy vychází druhé řadové album pojmenované Dusk… And Her Embrace. Přeložit by se název dal jako „soumrak… a její/jeho objetí“. Tak se pohodlně usaďte, mraky se zatahují, soumrak přichází.

 

Rok 1996 je pro kapelu rokem všelijakých změn. Po změnách ansámblu přichází i přechod pod křídla jiného labelu. Po trablích, které jsem nastínil v minulé recenzi, se skupina uchyluje k Music For Nations a pod tímto novým mecenášem Cradle Of Filth vydávají desku, která se zapsala zlatým písmem do historie blacku. Dusk… And Her Embrace, tak zní její jméno, respektive úplný název zní Dusk… And Her Embrace, Litanies Of Damnation, Death And The Darkly Erotic. Díky použitému slovíčku „dusk“, atmosféře hudby a lyrickému obsahu si vysloužila skupina škatulku dusk metal. Tento soumračný kov se pak vyznačoval klávesovým black metalem s temnou až gotickou atmosférou. V textech oslavoval jak jinak než vampýrskou tématiku a tím se dostávám k tomu, že album je vlastně první koncepční zářez v diskografii Cradle Of Filth. Náplní textů byl tedy vampyrismus plus ještě inspirace tvorbou spisovatele jménem Joseph Sheridan Le Fanu. Ten se do historie zapsal jako jeden ze zakladatelů horroru a detektivního žánru. Na opět velmi zdařilém obalu se jako autor podepsala osoba pod pseudonymem Mez. Fotografie z té doby tvořil Chris Bell a Simon Marsden. Dále považuji za nutné zmínit se i o hostech podílejících se na slyšitelném obsahu alba. Tentokrát se jednalo opět o hrdelní hosty. Krom dívčin, které známe již z minulého díla Vempire, tedy zpěvačky se jmény Sarah Jezebel Deva a Danielle Cneajna Cottington, se zde objevuje ještě jeden hlas, který patří muži, jímž není nikdo jiný než Cronos z legendy VenomVenom se toho času plácali v dost neplodném a vcelku nezajímavém období a Cronos svým hlasem obdařil závěrečný song Haunted Shores. V řadách kapely samotné došlo k malé změně - post druhého kytaristy byl konečně obsazen a nyní jej nově zastupuje Gian Pyres. Sestava skupiny na albu Dusk… And Her Embrace vypadá tedy takto: Dani Filth – zpěv, Stuart Anstis – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Nicholas Barker – bicí a Damien Gregori – klávesy.

 

Hudba oproti debutu už skutečně více staví na klávesách a důrazu na danou atmosféru. Proto ženské zpěvy, proto temné klávesy i uvolněné pasáže. Tu a tam zazní i nějaké intermezzo a jednotlivé skladby jsou tak dokonale provázány. Dani Filth zde dospěl svým hlasem do stádia, kdy rychlejší party zpívá s takovou agresí a zapálením, že posluchač vnímá jen takový zběsilý štěkot. Specifický rys jeho hlasu a kapely samotné. Kytary, ač se to mnohdy ani nezdá, mají kvalitní melodické linky a vzájemně jsou výborně spojené. Bicí udávají svižné i pomalejší tempo a mají mnohdy vcelku náročné postupy. A jak už to tak bývá, basa tvrdí muziku a zde i patřičně zahušťuje atmosféru. A samozřejmě, že důležitým (klíčovým) nástrojem jsou klávesy, které určují náladu a celkové rozpoložení. Doplňkové ženské hlasy jen dokreslují patřičné party k samotné dokonalosti. Muzika je vedena rychlým, divokým tempem s občasnými oddychovými momentkami. Pestrá paleta melodií a ratata sypaček. Chemie upírského polibku je znatelná. Uhrančivé dílo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky