Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Posledním počinem Cradle Of Filth vydaným pod křídly Music For Nations je opět trochu výběrové album. Okolnosti jsme si však lehce nastínili v minulé recenzi, dnes si poodhalíme útroby dvojdisku zvaného Live Bait For The Dead. Jak již z názvu samotného vyplývá, jedná se o live nahrávku, nebo chcete-li živák. O čem přesně celé toto dílo vlastně je, si řekneme v následujících řádcích.

Logicky se nabízí, že toto celé bude zvukový záznam z koncertního vystoupení kapely a do jisté míry tomu tak ve skutečnosti je. Konkrétněji se tento fakt vztahuje pouze na první část alba, čili na první disk. Vlastně se jedná o zvukovou podobu koncertu, který se objevil na minulém DVD Heavy Left-Handed And Candid. Tento živák vyšel ještě jednou u vydavatele Peaceville Records roku 2007 pod názvem Eleven Burial Masses, proto se tato recenze v podstatě vztahuje i na tento pozdější výplod. Druhý disk obsahuje bonusové kousky, hodné raritní sbírky - jsou tam remixy, coververze, něco nového a netypické verze skladeb. Detailněji se k rozboru však ještě dostanem. Nyní je na čase obeznámit a vykreslit situaci z historického hlediska sestavy umělců. Posledně jsme si řekli, že řady kapely se nikterak neproměnily, nyní si poodkryjeme trochu paradoxní situaci. Booklet tohoto alba zdobí jména jako: Dani Filth – zpěv, Paul Allender – kytara, Gian Pyres – kytara, Robin Graves – basa, Adrian Erlandsson – bicí, Martin Powell – klávesy a oblíbený host Sarah Jezebel Deva – zpěv. V době, kdy tento dvojdisk uzřel světlo světa, se však za basovými strunami ukrýval zcela jiný rarach. Robin Graves totiž odchází kdesi mezi kompilacemi Lovecraft & Witch Hearts a Live Bait For The Dead a na jeho místo přichází David Pybus, který doposud drnkal… kde že?... ach, ano… Anathema, to je to jméno. Vskutku nečekaný krok. Jelikož na koncertě zachyceném na tomto nosiči na podiu křepčil ještě Robin, bylo nutné jeho jméno zanést i na papír bookletu. To jen na vysvětlenou k této drobné nesrovnalosti. Ale tato změna není samotná, ještě zde máme odchod Gian Pyrese, kytaristy, který jako důvod uvádí rodinu. Kapela si však již nikoho neuzmula z cizí kapely, nýbrž zaujala bojácné postavení. Rozhodnutí znělo, že kapela si ve studiu vystačí v pěti členné sestavě a na koncert si pozvou nějakého hosta. Tolik k personálním rošádám a nyní rovnýma nohama přímo do muziky.

První cd není ničím jiným, než klasickým živákem. Prostě pískot fanoušků, tvrdé řeči o nadcházející písni, burácející hudba, děkovný potlesk a znova od začátku. Takhle to jde celkem třináctkrát po sobě. Zvuk není nic moc, ale ono vesměs moc živáků s dobrým zvukem taky nenajdeme. Jeden z důvodů, proč příliš nevyhledávám live desky… Samozřejmě krom kultovních :) Nezbývá mi tedy nic jiného, než se přes tuto část přehoupnout a ponechat ji bez hodnotícího efektu.

Druhý disk otvírá skladba Born In A Burial Gown s přídomkem The Polished Coffin Mix, ale ať poslouchám, jak poslouchám, žádný mix, ani změnu tady neslyším, krom opravdu hodně drobných detailů, které se však ztrácí velice snadno. Po takovémto svižném rozjezdu nastupuje první ze dvou předělávek. Skladbu No Time To Cry (Sisters Of Mercy cover) jsme už mohli slyšet dříve na EP Bitter Suites To Succubi, nyní píseň utrpěla drobné změny, konkrétně její začátek je trošku jiný. Má takovou drobnou snad i nehodící se předehru. Dále se zdá, že se skladba nese ve stejném duchu, ale celkově je poněkud méně energická, taková poklidnější a snad i více atmosféričtější. Výrazná změna, však nastala v čas 2:20, kde je jakási vsuvka melodie hrací skříňky, což do tak rozjařené kompozice opět poněkud nesedí. Funeral In Carpathia nemá žádné výrazné změny, vpodstatě je to jen trošku jiná verze skladby, jak už napovídá její dovětek Soundcheck Recording. Čili zvukovka. Trošku podivná skladba se ukrývá pod názvem Deleted Scenes Of A Snuff Princess, což jsou vlastně elektronické zvuky, doplněné o nějaké ty vzdechy a podobné voloviny. Ve výsledku je to hroznej paskvil. Zvláštní věcí jest demo verze skladbyScorched Earth Erotica, ale nemějte strach, není to žádná zamumlaná šumící bouře, je to jen trochu zvukem strohá podoba skladby. Příští poslech se věnuje opět záznamu ze zvukovky. Tentokrát kapela zvolila song Nocturnal Supremacy. A nyní přichází okamžik, díky kterému se jen potvrdila a prohloubila má nelibost v remixech. From The Cradle To Enslave se mi líbí ve své originální podobě, kdy je drobátko švihnutá jemnou elektronikou kláves. Nyní se s elektronickým kořením roztrhl nejeden pytel. Co z toho nakonec vylezlo, pak dostalo nálepku Under Martian Rule Mix. Trochu mi to připomíná desku Tanec Sv. Víta od tuzemských Törr. Poslední slovo má už jen zbývající cover. Nyní si skupina vzala do hledáčku Twisted Sister a jejich věcičku The Fire Still Burns a nutno přiznat, že tentokrát se předělávka vyvedla a nezní vůbec špatně.

A po dvou hodinách jsme u konce. Music For Nations si odbyli svůj rest, kapela nabrala síly z lehkého skladatelského odpočinku a nejeden fanda zůstal netrpělivý, co se bude dít dál. O tom si však povíme příště. Ale abych zbytečně neskákal mílovými kroky. Již výše jsem uvedl, že se zdráhám hodnotit první placku, která obsahuje zkrátka jen záznam z koncertu. Dle taktéž výše napsaných, avšak o několikero řádků níže viditelných slov se zdá, že se body nebudou pohybovat zrovinka v oblacích. Ne, skutečně, ne. Proč taky? Kvůli dvěma coverům? Dvěma zpraseným remixům? Třem vpodstatě nezměněným skladbám jen v jiné formě záznamu? Zbývá tu tedy poslední písnička, která je konečně historicky nejmladším dítkem celého tohoto díla. Ale to přeci taktéž nemohu hodnotit. Číselně bych se přes 2 nedostal. A to je zase škoda vrhat takto nevábné numero na celou práci. Chýlím se proto k průměrnému hodnocení. Zrekapitulujeme-li si celek, nenabízí se lepší řešení. Live záznam, bonusy v podobě remixů, soundcheck záznamů a coverů plus něco malinkého navíc. Nelze jinak… tedy z mého pohledu, samozřejmě :)