Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Crépuscule d

Crépuscule d'HiverPar​-​delà noireglaces et brumes​-​sinistres

Garmfrost4.12.2020
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Crépuscule d'Hiver hrají medieval black metal, což představuje středověké nápěvy, lidové nápěvy v melodiích a kupodivu i přes veškeré melodie i syrový black metal staré školy. Zatím není všechno úplně bez chyby a geniální, nahrávka však přesto nezní vůbec špatně.

Francouzský label Les Acteurs de l'Ombre Productions nás letos zásobuje graficky velice příjemnými realizacemi. Hudebně všechny tak nádherné nejsou, ale je to kus od kusu. Najdou se mezi nimi i učiněné skvosty stejně jako průměrnosti. A jak se to má s recenzovaným debutem rovněž francouzského sólo projektu Crépuscule d'Hiver? Par​-​delà noireglaces et brumes​-​sinistres je dílo multiinstrumentalisty, slyšícího na přezdívku Stuurm. Crépuscule d'Hiver vydávající label označuje jako medieval black metal, což představuje středověké nápěvy, lidové nápěvy v melodiích a kupodivu i přes veškeré melodie i syrový black metal staré školy.

 

crepuscule

 

Ještě se zastavím u grafiky a vůbec provedení šesti panelového digipaku a poutavého dvanácti stránkového bookletu. Vedle textů ve francouzštině (nerozumím ani slovu) v bookletu najdeme působivé kresby skvěle doprovázející atmosféru díla. Takže kdo nerozumí tak jako já, udělá si obrázek, o čem to asi je. Stuurm je sice výhradní autor, hraje na kytaru a klávesy, celou desku nazpíval, ale obklopil se několika hosty, kteří mu pomohli jeho ideu dorazit do konce. Nejvýraznější vklad má zřejmě N.K.L.S., který album nabubnoval a zhostil se také baskytary. Ostatní hosté, z nichž znám pouze dva členy Aorlhac, přispěli různými akustickými kytarami nebo sbory.

 

Odrazuje mě naprosto přepálená stopáž čítající takřka sedmdesát minut rozdělených do sedmi skladeb. Délka jednotlivých kompozic není plně využita, a tak se často pouze natahuje a vatuje. Osekání některých míst by albu určitě prospělo. Skladeb je na albu celkem sedm. Z toho první a předposlední jsou čistě instrumentální. Motivy se často opakují, nebo se navzájem připomínají, až vzniká dojem, že se stále jedná o tu stejnou věc. Ty dravější části naopak nabízí jímavější dojmy. Dobrou melodii Stuurm umí napsat. Často jsem se přistihl, že si klepu do rytmu a zpívám spolu s chorály. Ač podobné spolky nevyhledávám vlastně vůbec, Crépuscule d'Hiver si nevedou zas tak zle. Největší strach jsem měl z titulní věci s její dvaceti minutovou délkou. V ní se nakonec děje víc, než ve zbytku nahrávky. Občasný dojem slepených motivů střídajících se s nápěvy a takřka oslavnou atmosférou završuje vskutku dlouhohrající album vskutku bohatě.

 

Ani po zvukové stránce si Crépuscule d'Hiver ostudu nedělají. Ano, syntezátory a flétničky znějí krapet uměle, ale u tohohle stylu mi to nevadí. Tedy ne tolik. Kytary bzučí, jak se na black sluší a patří. Zpěv je vytažený asi na svůj styl poměrně dost, ale Stuurmovo skřehotání je natolik dobré, že hlasitost v klidu přejdeme. Sbory si hlavní tvůrce naštěstí nepustil k tělu a jsou slyšet kdesi za ním a pod ním. Což však nevadí. Hlavní roli mají kytary, zpěvy a syntezátory. A také nasamplované přírodní zvuky jako třeba řehtání koní.

 

 

Par​-​delà noireglaces et brumes​-​sinistres je start, jaký by si přál nejeden interpret. Díru do světa Crépuscule d'Hiver s albem zatím neudělají. Těch různých ale a proto album obsahuje zbytečně dost. Nicméně mě i přes jisté nedostatky baví vlastně docela dost. Jen netuším, zda se mi k němu bude chtít vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky