Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Crosses - †††

Crosses†††

Jirka D.7.3.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Velmi silná a podmanivá kolekce nálad, s níž je radost trávit čas.

Z avizovaného třetího EP sešlo, pět nových skladeb se spojilo s deseti předchozími z EP † a EP †† a souhrnně vyšlo na debutní dlouhohrající nahrávce „†††“. Ta se následně vyhoupla na 26. pozici žebříčku Billboard 200, čemuž si přiřaďte důležitost dle vašeho naturelu.

 

Pro ty z vás, kteří máte rádi přesnost a jasná fakta, připomenu, že skladby jsou na albu řazeny v opakujícím se sledu EP † – EP †† – nová skladba, jakkoliv pořadí z předchozích dvou mini respektováno není. Dalším nesporným faktem je slušný hitový potenciál značného počtu skladeb, navíc bez sklouzávání k podbízivosti nebo lacinému písničkaření. Právě naopak, silně elektronické aranže jsou propracovány s nemalou nápaditostí, čistě lineární směr je s fantazií dále rozvíjen a jen nízké procento skladeb bych označil za jednoduše přímočaré kompozice. Výjimky se samozřejmě najdou, třeba „Bitches Brew“ je poměrně jednoduchá záležitost, navíc v závěru namočená do esence Deftones, jenže u tak dobře fungující skladby jsou tyhle myšlenky jaksi pomíjivé.

 

 

Hlavní síla nahrávky ale není v jednotlivostech, nýbrž v celkové atmosféře, dané ať už skvělým Morenovým zpěvem nebo pomalým tempem, silnou melodikou a přiléhavou volbou elektronických rejstříků. Možných popisů vás může napadnout vícero – zasněnost, melancholie, vnitřní klid, poetika, elegance – není podstatné, který si vyberete, podstatná je skutečnost, že album tímto způsobem působí a působí silně.

 

Napadá mě jedna, pro někoho snad překvapivá a možná až kacířská paralela, a to k aktuální nahrávce Alcest. Jasně, instrumentace je naprosto odlišná, fundament skladeb čerpá pokaždé v jiných studnicích, ale obé podle mého směřuje k obdobnému cíli, míří na stejný terč a právě u Crosses mám dojem, že trefa je podstatně blíž černému středu. Tam kde u Alcest už ztrácím pozornost a uspán jakousi jednotvárností duchem opouštím poslechový prostor, tam mě Crosses stále vedou, stále drží v nastaveném směru a pokud únava a závan nudy, tak až v samotném závěru desky, který se lehce vytrácí do ztracena.

 

Neskrývám svůj dobrý rozmar z recenzované desky, i když absolutoriím a nekritickému přístupu nepodléhám. Zmínil jsem už reminiscence na Deftones (a ta na konci „Bitches Brew“ není jediná), zmínil jsem lehký odliv síly v závěru a dodávám ještě informaci o dynamicky nekompromisním masteringu, sice v duchu doby, ale v duchu značně blbém. Přesto je „†††“ album velmi silné a do značné míry podmanivé, což jsou slova, která vždycky píšu rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Daviderr / 8.3.14 10:56odpovědět

No já nevím, ale asi budu za škarohlída, ale mi se to nelíbí ani za mák. Nemá to nic.

Ruadek / 7.3.14 12:07odpovědět

3 křížky jsou velice povedená deska s potenciálem nemalým, myslím si tudíž přesný opak co Arwen. Deska na mě silně působí, škoda že není složená pouze z nového materiálu a její velkou část tvoří skladby už známé z minula. Je to elektronika, která je precizně vymakaná, má svůj feeling, umí hodně dobře naladit. Deska mě hodně potěšila, ostatně jako vše ostatní doposud pod kžíži vydané...

Arwen / 7.3.14 10:30odpovědět

Miluju Deftones a Chinův hlas. Croses je strašně nudná deska bez hlubšího potenciálu.

Victimer / 7.3.14 7:23odpovědět

Pěkný. Zrovna u křížků mně ale víc vyhovovaly ty epka. 15 medových songů je vážně dost. Ale jinak... pěkný. 70%.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky